Zpackaný spor o krev může stát 10 miliard

Zpackaný spor o krev může stát 10 miliard

Chyby polistopadových vlád v kauze Diag Human hrozí přijít daňové poplatníky draho

     Rok poté, co český stát zaplatil americké CME desetimiliardové odškodné v kauze televize Nova, hrozí mu blamáž stejných rozměrů.
     Spor se společností Diag Human, zpackaný sérií chybných kroků polistopadových vlád, stál už státní pokladnu téměř 327 miliónů korun a konečná suma se může došplhat až na neuvěřitelných deset miliard korun.
     Tak může být znalci oceněna škoda, kterou způsobil podle arbitráže stát firmě Diag Human. Majitel firmy, česko-švýcarský podnikatel Josef Šťáva, je přesvědčen, že šanci na úspěch má velkou. Už v roce 1997 vyhrál první arbitráž s českým státem, o rok později druhou a loni v lednu mu ministrstvo financí poukázalo 326,6 miliónu korun jako zálohu na konečné odškodnění.
     Firma Diag Human se ho domohla, protože i když v roce 1990 vyhrála výběrové řízení na obchodování s krevní plazmou v českém zdravotnickém systému, tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar jeho výsledek bez řádného důvodu neuznal, a aniž by bylo toto výběrové řízení zrušeno, vyhlásil o rok později nové, v němž vyhrály dvě jiné firmy.
     Tím došlo podle pozdějšího výroku arbitrů k porušení zákona a poškození firmy Diag Human. Navíc do druhého výběrovém řízení zasáhl znovu neoprávněně ministr Bojar. To je v kostce i důvod, proč arbitři v roce 1997 přiřkli Šťávově firmě nárok na odškodnění za ušlý zisk.
     A nárok to není malý. Roční objem obchodu s krevní plazmou v České republice představuje částku zhruba 1,3 miliardy korun. Kolik z toto činí zisk, nelze přesně říci, ale Josef Šťáva tvrdí, že na jednom litru krevní plazmy se dá ve světě vydělat až několik tisíc korun. Diag Human proto loni vyčíslil svůj nárok vůči státu na 3,6 miliardy korun. K podobné a dokonce i vyšší sumě dospěli v roce 2000 opakovaně také experti oslovení ministerstvem zdravotnictví.
     Tím se mělo pokrýt odškodné za léta 1992 až 2000, tedy období mezi definitivním nezákonným zmařením výsledku výběrového řízení z roku 1990 a ukončením činnosti dánské firmy NovoNordisk, jež byla klíčovým obchodním partnerem Diagu a se Šťávovou firmou přerušila v roce 1992 veškeré styky kvůli pomlouvačnému dopisu ministra Bojara. Ten se za něj později Diag Humanu soukromým dopisem omluvil.

     Když tuto obrovskou sumu dostali na stůl ministr financí Bohuslav Sobotka a po něm premiér Vladimír Špidla, museli být v šoku. Napovídá tomu fakt, že Šťávův nárok byl razantně odmítnut. To byl však jen politický, nikoliv právní krok a spor pokračoval dál.
     Český stát sice opakovaně a naposledy loni na podzim prostřednictvím ministryně zdravotnictví Součkové napadl rozhodnutí arbitráže, ale soudy zatím vždy potvrdily správnost arbitrážního výroku ve Šťávův prospěch. Mezitím došlo k dalšímu nepříznivému vývoji pro český stát.

Ztracený a znovu nalezený dokument

Podle dosud utajovaných informací, které se podařilo Právu získat, si v roce 2000 nechaly obě dvě strany vypracovat posudek na výši škodné částky. Odhad expertů ministerstva zdravotnictví tehdy dosáhl podle sdělení Šťávy Právu 3,8 miliardy korun včetně úroků běžících od závěru revizní arbitráže z roku 1998. Ušlý zisk v tomto odvětví se dá obvykle velmi snadno spočítat, protože existují přesné statistiky ministerstva zdravotnictví o vývozu krevní plazmy ke zpracování a ceny většiny obchodovatelných položek jsou fixní podle tabulek zdravotních pojišťoven.
     Počínaje rokem 2000 nárok Diagu na kompenzaci za zmařené obchody s krevní plazmou zanikl, protože jeho hlavní obchodní partner NovoNordisk, který s ním v roce 1992 kvůli Bojarovým pomlouvačným dopisům ukončil spolupráci, zastavil svojí podnikatelskou činnost. Ale cílová částka se nadále navyšuje díky úrokům z prodlení ve výši zhruba jednoho miliónu denně.
     Přestože konečnou částku odškodnění určí na základě doporučení znalců - musí se na nich ještě dohodnout Šťáva a mínisterstvo zdravotnictví - rozhodčí senát, doslova smrtící finanční a politickou bombu, která hrozí vybuchnout, však pro stát ukrývá náhodně znovunalezený zápis prvního výběrovém řízení v roce 1990.

Kde se vzalo 10 miliard

V něm se totiž poměrně jasně dokládá, že firma Conneco (pozdější Diag Human) byla z 21 uchazečů jedinou způsobilou k obchodování s krevní plazmou a za podmínek standardních na tomto specifickém a lukrativním trhu měla nárok na jeho stoprocentní díl, a nikoli pouze na 40procentní, z čehož vycházely původní odhady výše odškodnění. To znamená, že pokud se znalci, kteří budou zřejmě již brzy určovat výši ušlého zisku Diag Human, k této interpretaci přikloní, suma původně odhadnutého odškodného se více než zdvojnásobí a může i s úroky přesáhnout 10 miliard korun.

Proč stát mlčí

Kauza Diag Human putovala od Bojara přes řadu ministrů zdravotnictví až k Bohumilu Fišerovi, který si nechal v roce 2000 nejdříve vypracovat odhad částky, již by měl stát Diagu zaplatit, a potom s firmou uzavřel za stát smlouvu o společném postupu ve sporu o náhradu škody.
     Tato smlouva obsahovala pověstný článek č. 4, který hovoří o vzájemném závazku mlčenlivosti. Tento článek, byť Diag Human opakovaně ministryni Součkové nabídl společné informování veřejnosti i zrušení tohoto závazku, je důvodem, proč není veřejnost informovaná o hrozbách pro státní rozpočet.
     Součková odmítá s odkazem na závazek mlčenlivosti zveřejnit dokumentaci jejího ministerstva ke kauze. Podle předsedkyně vyšetřovací sněmovní komise Hany Šedivé (ČSSD), která zkoumá příčiny i možné následky sporu státu s Diag Human a jejíž mandát byl tento týden prodloužen do konce června, komplikuje tato skutečnost probíhající šetření. Ta jsou i proto bez výsledků stejně jako vyšetřování policie, zda v kauze nedošlo k porušení zákona například korupce státních úředníků.

Součková věří, že stát vyhraje

To, že se stát brání do poslední chvíle vydat prohrané peníze, mu nelze zazlívat. Při rychle rostoucích úrocích z prodlení je však zarážející neochota politiků začít o celé kauze otevřeně mluvit a zveřejnit kompletní pozadí sporu. Součková přitom ještě loni v květnu v Břeclavi řekla novinářům: "Počkám, až firma poskytne informace první, pak je doplním." A navázala tak na měsíc staré vyjádření ministerského předsedy Vladimíra Špidly z Prostějova, že on souhlasí se zproštěním mlčenlivosti v kauze Diag Human, pokud s tím bude souhlasit druhá strana.
     "Já osobně dělám vše proto, abych mohla zveřejnit veškeré informace, které mám k dispozici," řekla Právu ministryně Součková, která nedávno zažalovala i antimonopolní úřad. Ten podle ní způsobil státu újmu tím, že nikdy nezasáhl do sporu, když přitom mohl podle ní prokázat, že Bojarova slova v dopise kompromitujícím Diag Human nezpůsobila firmě újmu.
     Součková je navíc stále podle svých slov pro Právo na 99 procent přesvědčena o tom, že stát spor zvrátí ve svůj prospěch, nic už Šťávovi platit nebude a naopak Diag bude muset vyplacené stamilióny vrátit.

Kalvoda: stát to chce nechat na příští vlády

"Stát se možná loni snažil vše zvrátit, dnes má jen snahu nechat to na ty příští," soudí Šťávův advokát, bývalý ministr za ODA Jan Kalvoda, s tím, že firma Diag Human je odhodlána zaplatit stotisícovou pokutu za to, že bude informovat veřejnost o pozadí sporu bez ohledu na smlouvu se státem.
     Od loňského července by měl stát v rozhodčím řízení s Diag Human už zastupovat nově zřízený Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ale podle Kalvody tomu tak není. Stát je tedy podle něj v této kauze zastupován ministerstvem zdravotnictví v rozporu se zákonem.

Kdo nese odpovědnost?

Celá kauza, na níž se podepsali téměř všichni polistopadoví ministři zdravotnictví, se táhne už od počátku 90. let. Její konec je ale zatím v nedohlednu. Po vyplacení 327miliónové zálohy, kterou loni v lednu stát Diagu předal v naprosté tichosti, se vláda snaží oddálit zřejmě nevyhnutelně truchlivý konec kauzy. Kdo tedy za miliardy, které občané patrně ze svých kapes firmě Diag Human zaplatí, ponese odpovědnost?
     Martin Bojar ji necítí s tím, že v kauze Diag Human jednal v zájmu vyšších etických hodnot, Jan Stráský, za něhož se ze soudní pře stala věc arbitráže, si souvislosti kauzy už téměř nepamatuje a Marie Součková musí podle svých slov mlčet.
     Spoluodpovědný se necítí ani Šťávův právník Jan Kalvoda, který byl v letech 1992 až 1996 místopředsedou vlády.
     Podnikatel Josef Šťáva je velmi bohatý. Za život si obchodem vydělal stovky miliónů, ne-li miliardy korun. Veřejnost rozčiluje, že se nehodlá spokojit s 327 milióny, které mu stát již zálohově zaplatil, a chce stále víc. Tvrdý čtyřiapadesátiletý obchodník je však přesvědčen o právní i morální způsobilosti svého nároku a hodlá miliardové odškodné za ušlý zisk vymáhat, ať už bude pro českou veřejnost jakkoli nepochopitelné. Je to pro něj věc principu.

Šťávův advokát Jan Kalvoda popírá, že se jako místopředseda vlády v letech 1992 až 1996 v kauze jakkoliv angažoval.

Bývalý obchodník s krevní plazmou Josef Šťáva říká: "Stát mě poškodil a podle rozhodnutí arbitráže se musí se mnou vyrovnat."

Kvůli hanlivému dopisu exministra zdravotnictví Martina Bojara Šťávova firma Diag Human na tuzemském trhu s krví skončila.

Jakub Svoboda

Proč se pan ex-místopředseda vlády angažuje dnes? P.V.S.

Lobby, lobby, lobby

     Polistopadová česká podnikatelská džungle zplodila nejednu kauzu, na niž daňoví poplatníci těžce doplatili. Boj o lukrativní trh s krevní plazmou z počátku 90. let je jednou z nich.
     Josef Šťáva, emigrant z roku 1969 a dlouholetý vrcholový manažér obřího amerického koncernu Johnson & Johnson, vstoupil na český trh s plazmou a krevními produkty v roce 1990 s firmou Conneco, jež byla dceřinou společností jeho úspěšné švýcarské firmy Diag Human.
     V témže roce Conneco, jako jediný kandidát s vyhovujícími parametry, vyhrálo výběrové řízení na zpracování krevní plazmy z českých nemocnic a transfúzních stanic. Plazmu nechávalo zpracovávat v Dánsku, zpět do Čech dodávalo krevní deriváty ve stejné hodnotě jako odebraný materiál a zbytek prodávalo na volném trhu.
     Bez toho, aniž byla tato soutěž oficiálně zrušena, vypsalo ministerstvo zdravotnictví o rok později výběrové řízení druhé. Také druhého řízení se firma Conneco zúčastnila, jako zprostředkovatel pro svého klíčového obchodního partnera, dánskou společnost NovoNordisk, jež českou krevní plazmu pro Diag zpracovávala. Zvítězily však konkurenční firmy Immuno a Grifols.
     Bojarovo ministerstvo potom obě vybrané firmy prosazovalo u okresních nemocnic a transfúzních stanic, které už však krevní deriváty odebíraly od společnosti Conneco a neměly důvod měnit dodavatele.
     Poté, co nemocnice nereagovaly ani na přímé nařízení ministerstva, aby uzavíraly kontrakty se dvěma doporučenými společnostmi, napsal ministr Bojar firmě NovoNordisk v roce 1992 krátký dopis, v němž zdůvodnil neúspěch dánské firmy ve výběrovém řízení tím, že jejím zprostředkovatelem byla právě firma Conneco.
     Tu bez jakéhokoliv zdůvodnění označil za neseriózní, čímž dal Šťávovi do ruky klíčový argument pro pozdější vznesení nároku na odškodnění. NovoNordisk totiž poté odstoupil ze spolupráce s Diag Human a celý obchod padl.
     "V branži jsem byl díky akcím českého státu vyřízený. Loni v létě jsem to po desetiletém boji na trhu s krevní plazmou definitivně vzdal," řekl Právu Josef Šťáva. Stále není jasné, proč se Bojar, již jako exministr, firmě Diag Human v roce 1993 dopisem omluvil.

Osudová arbitráž

     Josef Šťáva tvrdí, že se do roku 1995 snažil se státem domluvit mimosoudně. Pak český stát zažaloval. Ještě předtím, než byly zaplaceny soudní poplatky, se nový ministr Stráský rozhodl na popud svého náměstka Suchopára navrhnout Diagu namísto soudní pře rozhodčí řízení čili arbitráž.
     Někteří právníci se domnívají, že u soudu by stát uspěl. Pozdější ministr zdravotnictví Ivan David potom tvrdil, že Stráský neměl oprávnění k uzavření rozhodčí smlouvy, protože k tomu neměl povolení ministerstva financí. Samotný Stráský před časem v České televizi prohlásil, že si už téměř nepamatuje na okolnosti, které přivedly spor k prvnímu rozhodčímu senátu.
     Rozhodčí senát rozhodl v roce 1997, a potom s definitivní platností v roce 1998, že se stát proti firmě Diag Human skutečně provinil - tím, že jí ministerstvo zdravotnictví v čele s Martinem Bojarem nekalosoutěžně znemožnilo obchodovat s krevní plazmou v České republice a má tedy nárok žádat kompenzaci za ušlý zisk.

Stát promeškal možnost se odvolat

     Rozhodčí řízení, neboli arbitráž, je většinou jednostupňové, strany ve sporu si mohou ale ujednat i dvoustupňové řízení. To se stalo i ve sporu stát versus Diag Human. Podle advokáta Jana Kalvody mluví tato skutečnost proti teorii spiknutí, o které někteří politici v minulosti spekulovali.
     V arbitráži zpravidla rozhodují tři rozhodci, přičemž každá strana si volí jednoho a na třetím se musí shodnout, nebo ho určí jimi už vybraní rozhodci. Podle některých právníků se arbitráž liší od občanského soudního řízení hned několika skutečnostmi - je zde větší rychlost rozhodování, většinou i vyšší odbornost rozhodců ve věci sporu proti soudcům a uzavřenější prostředí před veřejností.
     Možnost odvolání je přitom o poznání komplikovanější. Úvahy o tom, zda stát mohl ve sporu s Diag Human uspět, pokud by se řešil soudní cestou, jsou dnes i proto již bezpředmětné. Riziko ovlivňování rozhodců některou ze stran ve sporu je stejné jako v případě soudců.
     V loňském roce však zesílily obavy o to, zda zájmy státu jsou hájeny v maximální možné míře. Revizní rozhodčí řízení rozhodlo v prosinci 2002 o tom, že stát je povinen vyplatit firmě Diag Human téměř 327 miliónů korun jako zálohu na celkové odškodnění. Zároveň vyzvalo obě strany k tomu, aby se do tří měsíců dohodly na osobách znalců, kteří by měli stanovit konečnou výši škody.
     Zákon o rozhodčím řízení říká, že pokud se vyskytnou zcela nové okolnosti, pro něž lze žalovat o obnovu řízení v občanském soudním řízení, je právě v rozhodčím řízení možné podat do tří měsíců žalobu na zrušení nálezu soudem. Zjednodušeně řečeno mohl stát v této tříměsíční lhůtě podat žalobu na zrušení arbitrážního nálezu. Ministerstvo zdravotnictví, které stát ve sporu zastupuje, však tuto lhůtu promarnilo a obnova rozhodčího řízení je proto vyloučena.
     Několikrát se už také stalo, že žaloba podaná ministryní Součkovou byla rychle soudem smetena ze stolu jen proto, že neobsahovala základní právní náležitosti, nebo že najatý advokát ani nedokázal uspokojivě vysvětlit, v čem tkví naléhavý právní zájem státu.

(svj)

Aféra v Německu

V Německu se v roce 1998 po parlamentních volbách a pádu vlády CDU/CSU zjistilo, že Diag Human měla ve Švýcarsku na výplatní pásce dva vysoké činitele bavorského Červeného kříže, kteří jí pomáhali obstarávat zakázky na dodávky lékařských výrobků pro Červený kříž. Oba byli odsouzeni k peněžitým trestům a odnětí svobody. Šťáva byl obviněn z napomáhání k trestnému činu. K výslechům v Německu se brzy přestal dostavovat, a proto byl na něj německým soudem vydán zatykač. Ten však platí pouze v Německu a mimo jeho území nemůže být v této kauze ani stíhán, ani vydán k německému soudu. Šťáva věří, že svou kauzu v Německu časem nějak urovná.

V Česku ji samozřejmě urovná také. Zaplatíme mu 10 miliard! P.V.S.