Sociální stát je příčinou slabé ekonomiky.

To znamená, že Haiti, Zimbabwe, Moldavii stačí přestat vyplácet důchody, lékařskou péči poskytovat bez pojištění, pouze a úplatu atd. Zakrátko se zmíněné státy posunou mezi vyspělé a efektivní ekonomiky!!!

Je to recept na švédský stůl pro každého:

Ty složky demokratické struktury země (moc soudní, zákonodárná a výkonná), které přistoupily na aroganci a korupci, nejsou nijak nuceny problémy věcně a racionálně neřešit, jsou předražené a neefektivní , schopné spolykat libovolné množství peněz, nic za to neposkytují. a nejsou s to přispět k prosperitě země.

Ty podnikatelské vrstvy, které skončily se svým umem u přelévání kapitálu do osobni spotřeby, pro které byla vrcholem podnikaní samotná privatizace, nejsou s to řídit se při podnikání etikou, akceptovat zákony a nejsou s to přispět k prosperitě země.

Dokud se tyto obě skupiny nestanou ve společnosti zcela okrajové, nejsou k ničemu diskuse o liberálním nebo sociálním státu. Je to jen zástěra pro rostoucí odírání občanů.

Důležitější než to, jestli zvládne nebo nezvládne Špidlův tým krizi, je to, jak ji zvládneme my. Protože bez nápravy budeme neustále jen vysmívanou a odíranou hrstkou pitomců.

...politikové vyloženě zneužívají toho, že jejich představitelé vládnou této zemi. A voliči už to vědí. Nejenže praktiky ČSSD připomínají praktiky komunistů v padesátých letech, ale myslím si, že v některých případech je předčí...(Zwyrtek)

Špidlův tým v krizi. Zvládne ji?

Evropské volby postavily před vládu otázku palčivější než všechny nutné reformy: jak přežít další dny.
Praha,  HN.IHNED.CZ, 15.6.2004

Premiér Vladimír Špidla má problém. Ví, že existuje sedm či osm oblastí, které ekonomové, politologové i experti dalších profesí označují z pohledu státu za klíčové, pokud promýšlí cestu k prosperitě či vyšší životní úrovni v příštích letech.
Jenže Špidla teď na ně nemá čas.

Včera se rozhodl požádat svou stranu, aby potvrdila, že má její důvěru. Totéž učinil místopředseda vlády Stanislav Gross.
A vicepremiér Petr Mareš už rezignoval na post šéfa strany.

Den po zveřejnění výsledků evropských voleb - pro vládu tak tragických - byl Špidlův tým zaměstnán nikoli pracovními úkoly, ale otázkou, jak přežít.

Volby podtrhly skutečnost posledních dvou let: vládě s převahou jediného hlasu ve sněmovně a s rekordně nízkou podporou voličů se žije těžko. Krize se připomněla ve chvíli, kdy se čeká na reformu penzí, snížení nezaměstnanosti či zrychlení soudů.

Jen během včerejška, kdy premiér Špidla místo reforem řešil vládní krizi, narostl státní dluh zhruba o 300 miliónů korun. Dnes naskočí dalších 300 miliónů.

Rozpočet je od roku 1996 v deficitu, který dlouhodobě narůstá.

V přípravě finančního plánu na příští rok tak vláda bude stát před známou volbou - zvýšit daně, nebo někde ušetřit. Už teď jsou daně jedny z nejvyšších v okolí. Česko ztrácí konkurenceschopnost, lidé motivaci k práci.

Špidla, bude-li dále premiérem, musí tedy hlavně snížit výdaje. Největší část polykají důchody. "S podporou pouhých 101 poslaneckých hlasů není možné se pustit do reformy penzí," řekl Špidla nedávno v České televizi.

Ale po včerejšku si nemůže být jist ani těmi 101 hlasy. Místopředseda US-DEU Jan Hadrava vyzval unionisty, aby opustili vládu včas - dříve, než budou vyhozeni.

Když londýnští ekonomové agentury Standard & Poor's rýsovali katastrofické scénáře, které hrozí evropským zemím, pokud se nepustí do reformy penzí, český vyšel nejtemněji. Richard Jackson z Centra pro strategická studia ve Financial Times označil důchody za "rozpočtový Armagedon".

Další peníze bere zdravotnictví, sociální výdaje, administrativa.

Zrušení třináctých a čtrnáctých platů ve státní správě je správné, říkají analytici. Ustojí však vláda takové nepopulární kroky? Včera Špidla odeslal prezidentovi demisi ministra spravedlnosti Karla Čermáka. Ten s odebráním platů, které se týká i soudců, nesouhlasí.

Co dluží zdravotnictví?

Ještě loni existovaly v Příbrami dvě nemocnice - jedna z 50. let pro horníky, druhá pro ostatní. "Léta se do nich neinvestovalo," říká Roman Boček, který dostal od krajského úřadu za úkol zachránit zdravotnictví v regionu.

V malém dělá totéž, o co se pokoušela ministryně Součková a teď její nástupce Kubinyi.

Region, či stát: stejné je to v tom, že se musí šetřit, i když to bolí.

Oba příbramské ústavy se spojily v jedinou akciovou společnost, operační sály a lůžka se přesouvají z hornické do okresní nemocnice. Za rok poklesl počet zaměstnanců o dvě stě. Nemocnice, která dříve ročně prodělávala 60 miliónů, se letos nezadlužuje.

Česko má šedesát nemocnic, které jsou velké přinejmenším jako příbramská. V nich rostou dluhy dál. Loni vláda dokázala řešit potíže zdravotnictví tak, že do něj nalila sedm miliard.

Od státu se čeká rozhodnutí, co má být v katalogu zdravotních služeb hrazených plně a částečně pojišťovnami. Pro experty práce na mnoho měsíců. A zneužívání ambulantní péče? Řešení bude opět bolet: je jím spoluúčast pacientů.

Ani za 50 let nebude Česko vyspělé jako Špidlův symbol prosperity - Švédsko. Tedy pokud bude ekonomický růst tak pomalý jako v posledních deseti letech. Poroste-li aspoň o pět procent, budou platy srovnatelné se Švédskem kolem roku 2030, vyplývá z analýzy Hospodářských novin.

Zatím je to jen sen.

Ekonomika rostla v prvním čtvrtletí letošního roku o 3,1 procenta. Proč tak málo? Nefunguje trh práce. Podnikatelské prostředí nabourává dlouhotrvající zápis do obchodního rejstříku, pomalé soudnictví. Vzdělanost je v porovnání s Evropou malá.

Základní kameny dlouhodobé prosperity jsou všude stejné, bez ohledu na to, zdali bude Česko sociálním státem, jak chce Špidla, či zemí s liberální ekonomikou podle Topolánkovy ODS.

Deset let se Petr Votava soudí s bývalým JZD o stroje v lihovaru. Od roku 1993 si jeho případ přehazuje Okresní soud v Třebíči a Krajský soud v Brně. Před časem už mu došla trpělivost a rozhodl se stěžovat si u Evropského soudu pro lidská práva.

Ve Štrasburku - zhusta kvůli stejné věci - lidé dosud na Česko podali na 900 žalob. Liknavou práci justice Štrasburk ocenil od roku 1993 sedmnácti milióny korun.

Oba ministři, kteří dostali spravedlnost na starost - nejprve Pavel Rychetský a pak Karel Čermák - představili své vize reformy soudnictví. Zůstalo však u nich.

"Byl to po dlouhé době ministr, který se soudci komunikoval a měl nápady," řekl přesto včera o Čermákově demisi prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsů.

Dnes podle CVVM soudům věří jen dvě pětiny občanů - tedy méně než policii nebo třeba televizi.

Česká věda, hlava nehlava

Soutěž Česká hlava propaguje vědu. Včera ji měl přijít podpořit vicepremiér Petr Mareš. Nepřišel. Místo debaty o dlouhodobém přežití vědy musel dát přednost jednáním o přežití vlády. Už dříve se omluvila i ministryně školství Petra Buzková.
Je to příznačné. Česko se ve statistikách OECD propadá - pokud jde o konkurenceschopnost - stále do nižších pater tabulek. Vysoké školy dostávají o polovinu méně než třeba ve Finsku či Švédsku.
Vysokoškolský establishment spočítal, že potřebuje nejméně pět miliard, aby vyrovnal svůj vnitřní dluh. Peníze jim sice už osm let vlády programově slibují, ale na účtech nejsou. Školám chybí vybavené knihovny, moderní technika, na přednáškách humanitních oborů se sedí i na zemi či oknech.
Buzková letos vymohla peníze ze státního rozpočtu navíc. Model, úspěšný v zahraničí, kde univerzity mohou do svých pokladen přispívat z vlastního podnikání a nemalou sumou přispívají i studenti, se však nechystá.
Věda na tom není o nic líp.

Šéf počítačové firmy Foxcon zaměstnává čtyři lidi, kteří mají v popisu práce jedinou věc: vyjednávání s českými úřady. Kdyby bylo v Česku méně byrokracie, ušetřil by na jejich platech.
V Česku stále trvá založení firmy 88 dní a je k tomu potřeba potkat se s deseti úředníky. Zákon o dani z příjmu měl ještě před deseti lety deset tisíc slov, dnes jich má 57 tisíc a 140krát se v něm opakuje slovo výjimka, kterou si každý finanční úřad vykládá po svém. Lidé tak tráví hodiny času nad daňovými přiznáními a rozhovory s berními úředníky. Podobným příkladem je nový zákon o DPH. Zmatených položek, u nichž není jasné, do které sazby patří, dále přibylo.
"Reformy budou pokračovat, o to se zasadím. Například zítra předložím předsedům všech tří koaličních stran základní parametry rozpočtu na příští rok," ujišťoval včera v Londýně ministr financí Bohuslav Sobotka.
Odstranění byrokratických překážek se jeví jako politicky průchodnější úkol než třeba zásah do penzí nebo sociálních dávek. Premiér Špidla už v lednu slíbil registraci firmy z jednoho místa. Největší překážkou jsou však politikům jejich nejbližší podřízení: úředníci. Bojí se o místa.

 [*] Špidla a Gross si řeknou o důvěru, Mareš rezignoval.
Šéf ČSSD Vladimír Špidla a místopředseda Stanislav Gross požádají po volební porážce spolustraníky o vyslovení důvěry. Předseda US-DEU Petr Mareš rezignoval už včera.

[*] Topolánek vyzývá vládu, aby nechala o sobě hlasovat.
ODS znovu vyzvala Špidlovu vládu, aby sama požádala ve sněmovně o důvěru. Pokud to neudělá, bude sama iniciovat hlasování o důvěře.

[*] Komunisté nabízejí pomoc, ale ne Špidlovi.
KSČM nabídla tichou podporu vládě sociální demokracie. Podmínka? Nepovede ji Vladimír Špidla.

HN Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. ISSN 1213-7693.
Copyright © 1996-2002 ECONOMIA a. s., člen skupiny Dow Jones - Handelsblatt. Informace o inzerci zde.

Autor: Karel Balcar
Datum: 15.06.2004

Je to pravdivý obraz situace

PŘEDSEDA NEZÁVISLÝCH FRANTIŠEK ZWYRTEK ŘEKL PRÁVU:

* Jak vnímáte výsledek voleb trojúhelníku ODS, ČSSD a KSČM?

Je to pravdivý obraz politické situace v naší zemi. ČSSD opravdu ztratila důvěru nejvíce lidí. Nesouhlasím se Špidlovým názorem, že je za nízkou volební účast zodpovědná ODS, protože nedokázala zmobilizovat lidi. Myslím si, že ODS své voliče dokázala přesvědčit, na rozdíl od soc.dem. Sám mám obrovské problémy s ČSSD. Jsem velký kritik, ne soc. dem., ale lidí uvnitř strany, konkrétně starosty Českého Těšína Jindřicha Sznapky. Jsem s ním ve válečné pozici asi půl roku... Komunální politikové vyloženě zneužívají toho, že jejich představitelé vládnou této zemi. A voliči už to vědí. Nejenže praktiky ČSSD připomínají praktiky komunistů v padesátých letech, ale myslím si, že v některých případech je předčí.

* Jak hodnotíte výsledek voleb nezávislých?

Začínali jsme velice skromně. První naše předsevzetí bylo překročit pětiprocentní hranici. Dva mandáty (8,18 procenta voličských hlasů) považuji za obrovský úspěch. Za éru, co nezávislí jsou - od roku 1994, je to určitě nejlepší výsledek. Očekávali jsme, že se tam Vladimír Železný a Jana Bobošíková dostanou. Je ale pravda, že jsme šli do voleb na poslední chvíli, a navíc s malým rozpočtem - jeden a půl miliónu korun. To je na dnešní dobu směšná suma. Kampaň, kterou jsme dělali, byla taková po domácku udělaná.

* Myslíte si, že jste právě díky tomu získali tolik voličů?

Když jsem se díval na sobotní odhady, tak si myslím, že ano. Nejvíc jsme oslovili právě ty obyčejné lidi. A těch je v republice nejvíc.

* Jak se nyní budou nezávislí profilovat v evropském parlamentu? Na to vám ještě neodpovím. Určitě tam vzniknou i nějaké nové frakce. Myslím si, že tam dokonce bude i nějaká frakce nezávislých nebo nezařazená...

O tom bych v této chvíli ještě nehovořil.

* Nyní budete spíše čekat, kdo vás osloví?

Budeme čekat. Nikde ale není psáno, že se i my nemůžeme pokusit založit nezávislou frakci.

* Budou nezávislí chtít tento volební výsledek zopakovat i v krajských volbách?

Předsedou jsem se stal před půl rokem, a ne proto, abychom uspěli v evropských volbách. Jsem rád, že jsme v nich dosáhli tak dobrého výsledku, ale opravdu většina lidí, kteří jsou nezávislí a spolupracují s námi, jsou komunální a regionální politici. A naše politika je hlavně zaměřena na komunál a region.

NEWTON Information Technology, s. r. o. Copyright (c) 2003
Zdrojem zpráv je PRÁVO, BORGIS, a.s. Copyright (c) 2000 - 2003

Článků na téma „Stát není řešením ekonomických a sociálních problémů. Stát je jejich tvůrcem"- vychází bezpočet. Vždy se autor snaží zasunout do pozadí fakt, že tato skutečnost platí jen a jen tehdy, když podnikatelské vrstvy důsledně dodržují pravidla regulérní hospodářské soutěže, dbají na etiku a čistotu podnikání, vymizí korupce, klientelizmus atd.

Pavel Kohout: Stručné dějiny daňové zátěže

  hn.ihned.cz, 16.6.2004

Lidé věří, že stát o ně bude pečovat. Ve skutečnosti jsou dějiny státu dějinami válek, vražd, korupce, majetkových konfiskací a daní, přičemž tři posledně jmenované pojmy často splývají v jedno.

Lidstvo bylo před vysokými daněmi varováno včas. První kniha Samuelova vypráví, jak lid izraelský požadoval ustanovení království. Prorok Samuel lidem vysvětloval, co je čeká.

"Tento bude obyčej krále, kterýž kralovati bude nad vámi: bráti bude syny vaše, a dá je k vozům svým, a zdělá sobě z nich jezdce, a běhati budou před vozem jeho. Dcery také vaše bráti vám bude, aby dělaly masti a byly kuchařky a pekařky. Nadto pole vaše a vinice vaše, i olivoví vaše nejvýbornější pobéře a rozdá služebníkům svým. Také z toho, což vsejete, a z vinic vašich desátky bráti bude, a dá komorníkům a služebníkům svým. Z stád vašich desátky bráti bude, a vy budete jemu za služebníky."

Lid varování nedbal a trval na království, "abychom i my také byli jako všickni jiní národové". Samuel - patrně první ekonomický liberál, jehož jméno dějiny uchovaly - neměl na vybranou. Chtě nechtě musel vybrat krále. Lid se radoval, protože očekával, že král se o ně postará ("bojovati bude za nás").
Je to jakási psychologická anomálie: již odedávna lidé věří, že stát o ně bude pečovat. Ve skutečnosti jsou dějiny státu dějinami válek, vražd, korupce, majetkových konfiskací a daní, přičemž tři posledně jmenované pojmy často splývají v jedno. Samuel měl pravdu.

Ekonomické dějiny ukazují, jak malou zásluhu na zlepšení životních podmínek lidstva má stát. Málokteré století zaznamenalo tak prudký růst životní úrovně jako 19. století. Na jeho počátku žila většina obyvatel Západu v podmínkách téměř středověkých. Na jeho konci žili lidé déle a zdravěji, byli vzdělanější a těšili ze z výdobytků technické civilizace. Ani elektřinu, ani spalovací motor, ani očkování však nevymyslel stát. Železnice, telegrafy a paroplavební společnosti byly financovány soukromým kapitálem.
Význam států spočíval hlavně v udržování práva a pořádku. V zájmu objektivity je nutno podotknout, že typický stát 19. století byl úsporný. Na daních se vybralo průměrně kolem deseti procent hrubého domácího produktu a rozpočty bývaly vyrovnané.

Zlom přinesla 1. světová válka. Zatímco dříve bylo zvykem po skončení války snížit daně na normální úroveň, po roce 1918 se tak nestalo. V roce 1920 vybírala Francie na daních 27,6 procenta, Británie 26,2 procenta a Německo 25 procent HDP. Z biblického desátku se stala čtvrtina. Ekonom John Maynard Keynes považoval tehdejší daně za nepřiměřeně vysoké: podle něho byla zátěž ve výši 25 procent maximální tolerovatelnou hranicí.

Podprůměrnou daňovou zátěž vykazovalo Švýcarsko (17 procent HDP), Švédsko (10,9 procenta), Japonsko (14,8 procenta) a USA (12,1 procenta). Není asi náhodou, že právě tyto státy zaznamenávaly nejrychlejší růst ekonomiky a životní úrovně. Přišla další světová válka a další konfiskativní zvýšení daní. Opět permanentní, na úrovni mezi 40 - 50 procenty HDP. Ze čtvrtiny se stala bezmála polovina. Nikdy nebyl stát tak mocný jako nyní.
Chuť moci a peněz omámila politiky všech částí politického spektra. Začali lidem namlouvat, že stát je schopen se o občana postarat lépe než lidé sami o sebe. Dnes, po desítkách let vymývání mozků, je valná část veřejnosti ochotna tomuto nesmyslu věřit.

Občané například věří, že stát se nejlépe postará o jejich důchody. Zapomínají, že průběžný důchodový systém je nevyzkoušený sociální experiment, který ve své současné podobě netrvá ještě ani jednu celou generaci. S jistotou můžeme tvrdit jen to, že dnešní pracující většinou obdrží v důchodovém věku podstatně méně, než kolik zaplatili během své pracovní kariéry na důchodových daních.
Občané věří v sociální dávky. Zapomínají, že zvýšení životní úrovně během 20. století bylo způsobeno vědeckým a technickým pokrokem. Ten byl z drtivé části financován ze soukromých zdrojů. Byla to tvořivá síla kapitálu, která umožnila výsledky vědy a výzkumu využít. Nikoli stát - ten je schopen na soukromém finančním i intelektuálním kapitálu pouze parazitovat.

"Tvrdíme, že národ, který se snaží "prodanit" k prosperitě, je jako člověk, který stojí v kbelíku a snaží se sám sebe zvednout za rukojeť," prohlásil kdysi Winston Churchill. Vleklá stagnace současných předaněných západoevropských sociálních států mu dává za pravdu. Stát není řešením ekonomických a sociálních problémů. Stát je jejich tvůrcem.
Autor je analytikem PPF

Pavel Kohout Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. ISSN 1213-7693.
Copyright © 1996-2002 ECONOMIA a. s., člen skupiny Dow Jones - Handelsblatt. Informace o inzerci zde.

Všimněme si: ekonomika zemí je řazena nejen podle výše daní, ale také, možná spíše, podle:

Indexu vnímání korupce (2002)

Takže: lumpové v mocenských a podnikatelských elitách, minimální daně pro podnikatele, žadné důchodové, sociální a zdravotní pojištění a ......