Svěží vánek kominterny

Zatuchlý vzduch kominterny měnící se ve svěží vánek, kormidelníci nabírající Nový vítr do plachet a Vox Populi.

Blíží se volby do Evropského parlamentu a KSČM si v průzkumech a předpovědích výsledků nestojí špatně. A to i přesto, že média označovala její nedávný sjezd až příliš paušálně za vítězství konzervativního Grebeníčkova křídla.

Voliči to tak necítí, pro mnohé je totiž podstatná komunistická kritika antisociální politiky britských labouristů a jejich podpory Bushe ve válce proti Iráku, kritika asociálních reforem SPD i všeho, co i ČSSD z Anglie a Německa přebírá. Hodně lidí, i nekomunistů, považuje KSČM s jejím programem i vnitřním fungováním za levicovou, sociální, ba dokonce poměrně demokratickou alternativu k ČSSD.

Od pádu starého režimu uplynulo už patnáct let, jeho dvacet posledních let nebylo, na rozdíl od prvního poválečného desetiletí (které ale už skoro nikdo nepamatuje), žádnou krvavou diktaturou. Mnohým se tehdy vedlo, hlavně ve srovnání s dnešními zlotřilými bohatci, lépe než dnes. Strašení komunismem bývá dnes už směšné.

A že je Miroslav Grebeníček konzervativní? Asi ano, ale nejen komunisté říkají, že trestní stíhání jeho otce bylo sice možná důvodné, ale mediální zneužití kauzy proti synovi jako předsedovi KSČM odsuzují. Mnozí lidé si zachovali smysl pro spravedlnost a Grebeníčkovi pak mnohé odpustí.

I KSČM se postupně zbaví historické zátěže podobně, jako to dokázala katolická církev. Jen doufejme, že jí to nebude trvat staletí. O potřebné vyrovnání se s minulostí i v KSČM mám ale menší obavy než o tradiční kulturní a politické postoje, vytvářené v těch lepších obdobích společenského rozvoje českého etnika - v době národního obrození, první republiky a po roce 1989.

Dnešní KSČM už kritizuje stalinismus a politické procesy, myšlenka, že je třeba překonat postoje zděděné z dob Zdeňka Nejedlého, jí je ale cizí. Nezdá se, že by v KSČM měly tyto konzervativní postoje nějakou alternativu.

Jsou ovšem výjimky. U nás je jen málo lidí, kteří se lidským právům věnují s takovým zápalem a zároveň s takovou znalostí věci jako například Mirek Prokeš, člen KSČM a pražského zastupitelstva, nyní kandidát č. 18 za KSČM do EP. Svou činností ukazuje - právě voličům KSČM - , že vystupovat jen proti fašismu, nacismu a rasismu dnes zdaleka nestačí. A že tento boj, který je komunistům pochopitelný a blízký, protože je jedním z podstatných kořenů jejich hnutí, má logické pokračování v úsilí o multikulturní společnost. To ale zatím komunisté málo chápou.

Multikulturalita, založená na respektu a plném přijetí lidí různých etnik, kultur a jazyků, překonává přirozeným způsobem národovectví. Je navíc plně slučitelná s místním, zemským i evropským vlastenectvím. "My nejsme multikulturní," řekl mi ale před rokem Miloslav Ransdorf, a já byl na pochybách, zda to říká s lítostí. Půl století už stojíme před problémem asimilace Romů a dalších lidí do většinové společnosti. Dnes ho lze vyjádřit otázkou: má se uskutečnit integrace asimilací, nebo kulturní emancipací etnických a náboženských skupin?

Stane-li se tato otázka výzvou pro KSČM, oprostí se postupně i od tradičního a po rozpadu čs. federace posíleného národovectví. To u západoevropských komunistů prakticky neexistuje, zatímco ruské komunisty zavedlo až k otevřenému nacionalismu a antisemitismu. Ti i oni jsou komunisty - jakou cestou půjde KSČM?

Mirek Prokeš není v KSČM jediný, kdo usiluje o sociální spravedlnost, založenou na moderní ochraně lidských práv a na demokracii. Jsou i mladí komunisté, původně antiglobalisté, dnes alterglobalisté. Připomínají mi francouzskou mládež konce 60. let, nabízejí komunistické ideály v moderním pojetí jako alternativu ke kapitalismu, k nacionalismu, i ke globalizaci. Grebeníček a soudruzi z vedení KSČM by měli tomuto zatím slabému proudu ve straně věnovat větší pozornost.

Kdo je Petr UHL? , * 8. 10. 1941, Praha, český novinář a politik
Původním povoláním strojní inženýr (1963 absolvoval ČVUT).

1964-66	konstruktér, poté profesor střední průmyslové školy v Praze.
1968-69	vedoucí ilegálního Hnutí revoluční mládeže;
1969-75	vězněn.
V 70. a 80.letech jeden z aktivistů disentu, kde zastával stanoviska blízká trockismu a západoevropské "nové levici" (autor spisu Program společenské samosprávy, Kolín nad Rýnem 1982).
1984-91	člen IV. internacionály
1977	patřil k prvním signatářům Charty 77
1978	spoluzakladatel VONS
1979-84	znovu vězněn.
od 1988	člen Čs. helsinského výboru,
1988-90	redaktor Východoevropské informační agentury (19.-26.11.1989 vězněn v souvislosti se zveřejněním zprávy o údajné smrti studenta M. Šmída 17.11.1989).
1989-90	(prosinec - únor) člen rady Koordinačního centra OF,
1989-92	představitel Levé alternativy,
1991-92	člen OH;
1990-92	poslanec SN FS.
1990-94	Od února 1990 do září 1992 generální ředitel, 1992-94 redaktor ČTK.
1994-96	šéfredaktor revue Listy,
od 1993	spolupracovník, od roku 1996 redaktor deníku Rudé právo, resp. Právo.
1998-01	(září) předseda Výboru pro národnosti vlády ČR, zmocněnec vlády ČR pro lidská práva a předseda Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity.

Ač ne ve škole, pohybuji se mezi mladými lidmi celý život a těžko se nechám někam zaškatulkovat. Moje závěrečné vysvědčení z pražského Akademického gymnázia se samými jedničkami nevypovídá nic o tom, že dva měsíce před tím jsem byl z jiné střední školy vyloučen, neboť jako předseda celoškolského výboru ČSM jsem příliš důsledně hájil zájmy studentů, kteří si mne v mých 17 letech zvolili, proti byrokratické moci.

Ani na vysoké to nebylo jiné, tehdy jsem však v posledním semestru „matfyzu“ přestál pět zasedání kárné komise a návrh na vyloučení ze SSM (kvůli své činnosti ve Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy) i díky podpoře děkana a fakultní organizace SSM, jejíž jsem byl předsedou. Celá léta jsem s mladými lidmi organizoval nejrůznější turistické, sportovní, kulturní, recesní a jinak bláznivé akce. Někomu možná něco říkají názvy jako Bohatýrská trilogie, Plážový ples, Karneval v Riu de Lucerna nebo odznak Pinguin - předchůdce triatlonu. Dodnes hraji soutěžně softball a běhám Běchovice či Pražský maraton.

Byl jsem astrofyzikem na ondřejovské hvězdárně, šéfem systémových programátorů na ředitelství velké počítačové firmy a se svou láskou k rodnému městu i průvodcem po Praze. Provádění cizinců v několika jazycích mne živí dodnes, kdy mám ještě neplacenou činnost v nestátních mládežnických, ekologických a protirasistických organizacích (i na mezinárodní úrovni) a jako člen Zastupitelstva hl. m. Prahy (od roku 1990). O peníze mi nikdy nešlo - také po Praze jezdím zásadně hromadnou dopravou nebo svým Favoritem se dvěma koly a přehazovačkou.

Každý si může být jist, že při své kandidatuře do Senátu jsem mluvil velmi nahlas o problémech obyčejných a neprivilegovaných lidí - těm je nutno garantovat základní životní jistoty: bydlení (i pro mladé rodiny), bezplatný přístup ke vzdělání, bezpečnost před stále stoupající zločinností a zaměstnání pro ty, kdo chtějí pracovat. Nelze dál trpět jakoukoli diskriminaci na trhu práce - ať už z důvodů politických (které často zastírají vyřizování osobních účtů), či věkových. A tak jako jsem proti diskriminaci vůči starším občanům, kteří po krachu svého zaměstnavatele často nemají šanci na práci, vadí mi i diskriminace mladých (kvůli nedostatku praxe či pod jinou záminkou). V Senátu bych také zrušil diskriminační hranici 40 let - i mladí (pokud si svou prací získali dostatečnou autoritu) mají právo ovlivňovat to, v čem budou žít. Při potírání negativních jevů dám přednost důsledné prevenci před pouhou represí.

Mládežnické organizace, ač neprávem opomíjeny, jsou „ostrůvky pozitivní deviace“. Pracuje v nich spousta nadšenců zadarmo - dávají dětem a mládeži skvělou náplň volného času a tím jsou nejlepší prevencí kriminality, drogových závislostí, americké televizní pakultury násilí, rasismu a intolerance. Navíc by měly být školou demokracie, kde si mladí lidé sami volí své zástupce a učí se řídit si své záležitosti, zaujímat společná stanoviska a ochraňovat slabší. Jsou prodchnuty solidaritou a smyslem pro kolektiv. Dáme-li jim podmínky pro rozvoj, může z nich vyrůst generace, která pochopí, že nadvláda peněz není demokracie a že se jim bude žít lépe, nenechají-li za sebe rozhodovat velkokapitál. Jen tak lze získat skutečnou svobodu a nezávislost.

Možná se nám ale jen zdá, že rudý vánek sílí. Ve skutečnosti ODS a česká pravice vůbec, ztrácí páru poté, co vyhasl kotel privatizačního -tak nanáviděného - přerozdělování?

Vypočítavý fatalismus předsedy ODS je pokračováním osobité Klausovy metody - selhání spolupracovníků jsou pod jeho rozlišovacími schopnostmi.

V rozhovoru pro poslední číslo týdeníku Respekt se předseda ODS Mirek Topolánek vyjádřil k postupu stranických kolegů, kteří společně s komunisty prosadili v radě Královéhradeckého kraje rekonstrukci starého pivovaru na honosné sídlo za téměř dvě miliardy korun. Ačkoliv kraj novou budovu nepotřebuje a akci provází řada podezřelých okolností, šéf ODS brání své lidi s nesmlouvavou urputností.

Jak HN 4. února popsaly, krajští poslanci obešli zákon o veřejné soutěži a zvýhodnili dvě soukromé firmy. Jedna z nich, která bude megalomanský areál stavět, přišla za radními s tímto projektem dávno před soutěží. S druhou společností hejtman za ODS Pavel Bradík uzavřel nevýhodnou smlouvu na pronájem budoucího sídla, zavazující zastupitele v příštích pěti volebních obdobích ke splácení až sta miliónů korun ročně.

A co na to Topolánek? "Neodvažuji se v těchto věcech vyslovovat soudy," prohlašuje a vyráží do útoku: "A jestli není soudní rozhodnutí o tom, že tam došlo k nějaké korupci, tak v čem je problém?" Tkví už v tom, že se stranický vůdce takto ptá a chce vidět nepravosti, až když jejich iniciátory polapí policie a potrestá soud. Vlastně tím přiznává: Nemám dost odhodlání a chuti, abych pohnal prominenty své strany k odpovědnosti za rozhodnutí odporující veřejnému zájmu i zdravému rozumu dřív, než se dostanou do rozporu se zákonem.

"To, jestli je to nemorální, neetické, mohou posoudit voliči, ne stranické sekretariáty," pokračuje politik. Skutečně nejde o to, aby stranická vedení vydávala náhodná etická dobrozdání. Strana by ale měla mít obranné i útočné mechanismy, díky nimž je možné dostat pod účinný tlak její funkcionáře, pokud se dopouštějí přehmatů, diskreditujících nejen vlastní stranické uskupení, ale politiku obecně.

Topolánkův vypočítavý fatalismus je jen pokračováním osobité metody bývalého předsedy ODS, jenž politická i lidská selhání svých spolupracovníků až příliš často vyřizoval konstatováním, že celý případ je pod jeho rozlišovacími schopnostmi coby premiéra. Topolánek zatím premiérem není.

Přímočaře ale oznámil ambice stát se ministerským předsedou po příštích volbách. Zatím se však žene za tímto cílem dost bezhlavě a dělá, že neslyší a nevidí, co se kolem něj děje. Jako by se vůbec nepoučil ze selhání svého předchůdce a minulého vedení. Vždyť právě přehlíživá politika vůči podivným machinacím ve straně dovedla špičky ODS do soudní síně, kde pak potupně kličkovaly a zatloukaly v procesu s Liborem Novákem.

Mirek Topolánek jen velmi neurčitě připouští, že se mu krajně podezřelé chování členů ODS v hradecké kauze "nemusí líbit". Rychle však dodává, že "neumí vyřešit morálku národa". To ale neumí vyřešit nikdo a nikdo to také po Topolánkovi nechce. Stačilo by jen umět ve vlastní straně prosazovat něco, co Adam Smith, velký ideový vzor politiků ODS, nazýval zdravým morálním realismem a doporučoval to jako recept na dobré vládnutí.

Anebo nahlížíme, že desítky podivných kauz, které se podílejí na bilionu dluhů, které ČR má, jsou vlastně obyčejná mafie

Kauza soudce Berky přerůstá hranice ekonomické kriminality

Žalobce Jaroslav Dolejší žádá pro obviněného ústeckého kriminalistu vazbu. Včera o ní rozhodoval karlovarský soud. HN.IHNED.CZ, 28.5.2004

Kauza ústeckého soudce Jiřího Berky začala zmanipulovanými konkursy podniků. Teď se ale ukazuje, že do ní ve skutečnosti mohou být zapleteni státní zaměstnanci z klíčových úřadů.

K soudci, správci konkursní podstaty, soudnímu znalci přibylo po včerejšku další obvinění. Kriminalisté podezírají svého kolegu, kapitána policie v Ústí nad Labem Vlastimila Paroulka, že Berkovi a dalším v konkursech pomáhal. Žalobce Jaroslav Dolejší pro něj žádal vazbu, karlovarský soud o ní do uzávěrky vydání nerozhodl. Podle Dolejšího hrozí, že by Paroulek mohl ovlivňovat svědky nebo jinak mařit vyšetřování.

Kromě něj policisté prověřují i lidi z Úřadu vlády a Národního bezpečnostního úřadu. "To tu ještě nebylo," říká k "sestavě" podezřelých náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jaroslav Fenyk. "Zatím jsme se nesetkali s tím, že by do podobného případu byli zataženy lidé z takových orgánů, jako jsou soudy nebo policie, tedy osoby z těch nejzávažnějších sfér společnosti. A o to je to nebezpečnější, když byly tyto složky propojené."

Bobtnající kauzu už si dokonce státní zástupci z pražského Vrchního státního zastupitelství rozdělili, což nebývá úplně běžné. "Dozoruji trestnou činnost, která se týká pouze konkursů. Další věci, které s tím souvisejí pouze okrajově, jako je i ústecký kriminalista, má jiný státní zástupce a jiný tým vyšetřovatelů," uvedla Daniela Smetanová z Vrchního státního zastupitelství. S ní pracuje osm kriminalistů. Protože případ nedělá sama, víc jich ani nebude potřebovat.

Stejně jako jiné velké případy podléhá i tento speciálnímu režimu. "Dozor je mnohem intenzívnější, protože máme méně věcí než žalobci třeba na okresních státních zastupitelstvích. Takže s touto kauzou pracuji každý den a mám větší přehled," doplnila Smetanová.

I když se případ dotýká i politiků, žalobkyně Smetanová tvrdí, že do této chvíle žádný tlak z jejich strany nezaznamenala. Stejně mluví i Fenyk.

A k čemu policie po měsících vyšetřování zatím dospěla? Je přesvědčena, že zmíněná skupina vlivných si vytipovávala oslabené podniky, v nichž pak získala nadvládu.

Společnosti následně soudce ústeckého soudu Berka posílal rychle do konkursu. Desetimiliónové majetky firem, které tak skupina získala, podle policie následně pod cenou rozprodala. Všichni obvinění tvrdí, že se ničeho nezákonného nedopustili. O detailech konkursů na policii odmítli vypovídat.

Ústecký kriminalista je v případu už sedmou osobou, kterou policie podezírá, že byla více či méně do rozsáhlého případu zapletena. Kromě soudce Berky byl obviněn i správce konkursní podstaty Daniel Thonat, kterého soudce do podniků posílal, a jeho spolupracovníci.

Minulý týden policie zatkla i spolumajitele soukromé vysoké školy v Brně Vladislava Větrovce, který podle ní dal skupinu dohromady.

A v souvislosti s případem hledala policie i na Úřadu vlády a Národním bezpečnostním úřadu. Podezírá totiž dva vlivné státní úředníky, náměstka vicepremiéra Petra Mareše Františka Kozla a sekčního šéfa NBÚ Vladimíra Šišu, že se silou svého postavení pokusili krýt obviněným z Berkovy kauzy záda a ovlivňovali vyšetřování. V jejich úřadech i při domovních prohlídkách policie skutečně našla dokumenty, které s případem souvisejí. Přesto je policie dosud neobvinila.

Kozlovy materiály včera policie otevírala. Nestihla ale všechno, bude pokračovat v polovině června. Podle Kozlova právníka Josefa Lžičaře nenašla policie nic, co by s kauzou souviselo. "Již nyní ale materiály potvrzují personální provázanost pachatelů na další osoby," uvedl již dříve Dolejší.

On se ostatně s těmihle "kousky" tak nějak roztrh pytel. Aby tady nakonec proletariát nezůstal jako kůl v plotě.

Mocný podnikatel prchá před policií

Ostrava Jeden z nejvlivnějších podnikatelů na severní Moravě, mocný člen havířovské ODS, majitel pozemků pod pražskou Sazka Arenou a hráč fotbalového týmu celebrit Amfora Petr Kellovský prchá před policií. Podle ní je členem gangu podvodníků, kteří se snažili obchodovat s padělanými šeky neexistující americké banky za osm set padesát milionů korun. „Soudce na něj vydal mezinárodní zatykač, protože opustil republiku. Byl jedním z organizátorů činnosti skupiny,“ řekl Jan Strmeň z odboru hospodářské kriminality severomoravské policie.
Před třemi týdny policisté z útvaru pro odhalování organizovaného zločinu zatkli jeho sedm kompliců. Našli u nich přes patnáct tisíc padělaných šeků. Kellovský byl právě hrát v Americe v rámci zájezdu Amfory s hvězdami českého showbyznysu fotbal. Přiletěl sice do Prahy, ale někdo ho informoval, že mu hrozí vězení, a stihl zemi opustit.
Afér má především v Havířově za sebou mnoho. Donedávna mu procházely. „Celý Havířov ví, že si pro své lidi kupoval hlasy voličů za sto padesát korun,“ líčil havířovský politik, který chtěl zůstat v anonymitě. Bývalý havířovský zastupitel za nezávislé kandidáty Václav Žalud k tomu dodává: „O tom, že Kellovský zvrátil volby, nepochybuji. Mám informace od lidí z jeho blízkosti, že to byla jeho akce. Prý na to dal dva miliony korun.“ Policie věc šetřila, ale nezjistila, že by se stal trestný čin. Primátorka Milada Halíková však řekla, že do zastupitelstva se dostala řada lidí neoprávněně a že zmanipulováno bylo asi osm set hlasů.

Loni pražský soud Kellovského podmínečně odsoudil za to, že poté, co v opilosti usnul za volantem na křižovatce, najížděl na policistu, který ho budil. Nedávno ho ostravský soud poslal na šest let do vězení za daňové úniky, ale rozsudek není pravomocný.
Kellovský a ostatní měli podle policie rozjednané obchody s padělanými šeky ve Švýcarsku. Pokoušeli se o to i v Česku. „Právě v těchto dnech měli obvinění za šeky inkasovat dvě stě milionů korun,“ uvedl Strmeň.

Kellovského skupina nebyla jediná, která se s padělanými šeky pokoušela obchodovat, a to pod záminkou, že jde o charitativní pomoc americké vlády na obnovu Srbska a Černé Hory.
„Jsou i další skupiny organizovaného zločinu z jiných států, které šeky získaly a šířily je po Evropě. V Německu je kvůli tomu obviněno asi čtyřicet lidí. Nevíme zatím, zda skupiny byly nějak propojené,“ řekl kriminalista.
„Nabízeli šeky do zástavy bankám a chtěli je používat mnoha dalšími způsoby - nakupovat za ně akcie podniků, při navyšování základních jmění, na krytí různých dalších operací,“ uvedl Strmeň. Šeků neexistující americké banky Security Pacific National Bank, Los Angelos, California v nominální hodnotě dva tisíce amerických dolarů bude zřejmě v Česku mnohem více. Skupina však chtěla proniknout i do Francie, Španělska, Německa a Lichtenštejnska. (Podnikatelé všech zemí spojte se!(?))

Policisté prověřují i další obchody

„Teď probíhají výslechy, zjišťujeme další činnost obviněných, například při obchodování s pohledávkami českých podniků,“ řekl Strmeň.
Kriminalista potvrdil, že v této souvislosti jeho kolegové prověřují také obchody s pohledávkami vlivné česko-slovenské společnosti Penta, která například usilovala o koupi státního podílu v OKD.
Vedle připravovaných podvodů s falešnými šeky gang obchodoval s padělky slavných obrazů. „Na obrazy si nechávali dělat posudky na amerických univerzitách. Ale ve vyšetřování této záležitosti jsme teprve na začátku,“ uvedl Strmeň.
Ze sedmi obviněných, které se policistům podařilo zadržet, je jich šest ve vazbě - tedy všichni kromě Kellovského. Ve vazbě skončil i cizinec, který šeky přivezl. Všichni jsou obviněni z pokusu o padělání a pozměňování peněz a přípravy k podvodu. Hrozí jim deset až patnáct let vězení.

Autor: Petra Sasínová, MF Dnes

Jedním z nejhorších obvinění, jakým může být dnes postižen politik a vlastně kdokoliv, je obvinění z populismu. Jeho definice nálepkovači nepotřebují, když po světě pobíhá tolik ilustrací, tolik živých obrazů: Le Pen, Lepper, Haider, Mečiar, Chávez, Bossi. Nebo Grebeníček, ba i Klaus či Zeman. A na koho to slovo padne, ten musí jít z kola ven...

Ale nezjednodušujme si to. Někteří řadí k populistům nejen superzáporňáka Hitlera, ale i generála de Gaulla. A to už je trochu moc na jeden šuplík, na společnou celu či jámu v propadlišti dějin, ne? Čím by byla Francouzská republika bez Charlese de Gaulla? A čím Indie bez slavného populisty Móhándáse Karamčanda Gándhího? Ten pán se Albertu Einsteinovi jevil natolik robustním, že napsal: "Budoucí generace jen těžko uvěří, že kdy po světě chodil takový člověk z masa a kostí." Mnoho různých figur vyprazdňuje pojem.

Vrátit slovu význam je těžké. A nejen kvůli blížícím se volbám, kdy se populisté (tedy ti, kdož se "odvolávají k lidu") a demagogové (démagógos: "vůdce lidu") snaží o přízeň voličů. Teoretici totiž tvrdí i toto: politika je možno označit za populistu, když si nárokuje pozici mluvčího celé společnosti, a nikoliv jen nějaké frakce, strany či třídy. Ale to by pak byli všichni - viz Zaorálkova moudrost, že sociální demokracie "není stranou jen pro chudé".

Pomohou dějiny? V Americe vznikla Populist Party v roce 1892 v městě Cincinnati na vlně nespokojenosti dělnictva s potlačováním odborového hnutí. A zejména z hněvu farmářů ze západních a jižních států USA nad ekonomickými poměry. Šlo o reakci na kapitalistický establishment z východního pobřeží, na korupci a ovládnutí země velkými korporacemi (v té době hlavně železničními společnostmi). Strana žádala dosud nevídané zásahy státu do ekonomiky, progresívní daně, znárodnění drah, telefonu a telegrafu, osmihodinový pracovní den, omezení imigrace, zákaz prodeje půdy cizincům.

Populisté tehdy vyhlásili: "Setkáváme se uprostřed národa, který byl přiveden na okraj morální, politické a materiální propasti. Korupce ovládá volební výsledky, tvorbu zákonů, Kongres a zahrnuje i soudy. Tisk je koupen nebo zkrocen, veřejné mínění umlčeno, obchod je v zoufalém stavu, domovy zavaleny hypotékami, dělnictvo je ožebračeno a půda je v rukou kapitalistů." A to vše je "ohromným spiknutím proti lidstvu", které je třeba zastavit, protože jinak hrozí "strašné sociální otřesy" nebo "naprostý despotismus".

Všimněme si: ve hře byly reálné problémy, byť už tehdy okořeněné jistou mírou xenofobie, spikleneckých teorií a utopických návrhů. Ale reálným problémům se dostalo reálné odezvy v obou velkých stranách USA díky populistům. Rychle se rozkládající populistické hnutí okamžitě vplynulo mezi demokraty a u republikánů inspirovalo vznik pokrokářského proudu. Populistické ideje, zahnízděné vpravo i vlevo, měly podíl na první vlně masívní regulace amerického kapitalismu v letech 1890-1920: byla vytvořena Mezistátní obchodní komise, omezena moc velkých monopolů Shermanovým a Claytonovým zákonem, zavedeny daně z příjmů. Ne, slovo "populista" nebylo urážkou. Jistě, vždy také hrozilo, že odvolal-li se populistický vůdce přímo k lidu, zvětrávala funkčnost institucionálních brzd a nutně slepé, protože nestranné spravedlnosti. Ale před nasazováním kacířských čapek a zažeháním verbálních hranic je dobré zvlášť posoudit konkrétního politika v konkrétní situaci. Neboť populismus vždy svědčí o náladách lidí, jež politické instituce a mechanismy ignorují a znemožňují tak jejich veřejné vyjádření.

V ohnisku sporu o populismus probíhá také spor o demokracii. Ale často jinak, než jak se jeví povrchní publicistice. Politologové připouštějí, že "populismus lze také chápat jako krajní formu demokracie", vyznačující se referendy a lidovými iniciativami, uzákoněnými od přelomu 19. a 20. století v mnoha státech USA. Už od antiky, od starých konzervativců k neokonzervativcům, od dávných elitářů k neoelitářům je však této "vládě lůzy" spíláno.
Proč vlastně? Rozumím historické zkušenosti s těmi, kdož se obraceli "čelem k masám". Ale rozumím i pudu sebezáchovy politických aristokratů všech dob. Vždyť ti již ve starém Římě chápali zákonné odvolání se občana k lidu (provocatio) jako parádní - provokaci.