Jejich společným jmenovatelem je selhávání policie, státních zástupců i soudců. Jistě nám jako státu neslouží ke cti, že u Evropského soudu pro lidská práva Česká republika prohrává ve sporech s občany, poškozenými neúnosným protahováním soudního řízení. Právě tato okolnost vyvolala hluboké znepokojení v úvodu zmíněného JUDr.Pavla Rychetského.

Daleko ostudnější jsou však takové nehody, jako je např. kauza manželů Stodolových ve spojení s vazebním vyšetřováním a dokonce i odsouzením občanů kvůli zločinům, ve skutečnosti spáchaným Stodolovými. U Evropského soudu pro lidská práva leží několik dosud neřešených žalob nikoli pro průtahy, ale pro odsouzení na základě pseudodůkazů, opatřených protiústavní a nezákonnou policejní provokací, nebo s použitím rozporných výsledků vyšetřování, které se pod kritikou zdravého selského rozumu hroutí jako domečky z karet. Soudy v tomto případě mohly vynést takové rozsudky jen proto, že využily práva, jež si přivlastnily, totiž tak, že "uvěřily" ve vinu obžalovaných bez nezpochybnitelných důkazů. Dovolily si to, protože si byly jisty tím, že je za špatná rozhodnutí nebude nikdo volat k odpovědnosti, stejně jako policisty a státní zástupce, kteří jim poskytli špatné podklady pro rozhodování. Je třeba počítat s tím, že část také těchto stěžovatelů u Evropského soudu pro lidská práva uspěje a pověst českého právního prostředí získá v očích Evropy další skvrny.


[Non-text portions of this message have been removed]

Poznámka čtvrtá - Kdy pro koho skončily války A neodpustím si poznámku o tom, proč ve Švýcarsko nešlo ani do první ani do druhé světové války. V obou případech by si to vojenská "elita" byla přála, jako i část "elity" politické. Proč tedy Švýcaři do války nešli? To je prosté: Lidi by to v povinném hlasování neschválili.
Švýcarsko vzniklo také proto, že jak jeho elity, tak jeho lidé došli k poznatku, že války nemají smysl, a že jsou i jiné možnosti, poloviny devatenáctého století hodné. Tehdy bylo Švýcarsko jednou z velmi chudých zemí.
Evropa, tedy její západní část, ke stejnímu poznatku došla o století později...

Vladimír Rott, Curych

* Poznámka pátá - Drobná občanka, a dotazDostal se i do ČR skutečný příběh (ne ta TV propaganda US Army, před časem mediím nabízená) - Jessica Lynch, drobná US občanka, která za to, že jí US Army zaplatí po ukončení vojenské služby vzdělání na učitelku mateřské školky, jde do armády, která jí vyšle do Iráku, aby tam jako jediná přežila ze zabloudilého konvoje, jen proto aby se invalidní vrátila, a čekala na to, jestli se dostatečně zrehabilituje, aby se na tu učitelku mateřské školky mohla začít učit - crazy, isn't it?!Podrobnosti v TIME Magazine - "The Real Story of Jessica Lynch"
http://www.time.com/time/covers/1101031117/

---------
5.12.2003
Protekcionismus: George Bush zrušil ochranářské tarify

V hodině dvanácté, těsně před zavedením ochranářských protiopatření Evropské unie proti Spojeným státům zrušil americký prezident George Bush vysoké importní přirážky na dovoz oceli do USA. Učinil tak těsně před vypršením lhůty, který by vedla k odplatě od Evropské unie. Ta se připravovala uvalit na USA sankce ve výši 2,2 miliardy dolarů na americké výrobky, od citrusového ovoce z Floridy až po americké motocykly. Evropská unie plánovala protiopatření tak, aby co nejsilněji zasáhla ty americké státy, které jsou pro Bushe při prezidentských volbách příští rok volebně nejdůležitější. Světová organizace pro obchod konstatovala minulý měsíc, že jsou americké dovozní přirážky protizákonné a že EU má právo na odvetná opatření proti Americe.

Od zavedení těchto dovozních přirážek v roce 2002 prošel americký ocelářský průmysl podstatnou restrukturalizací. Někteří Bushovi poradci poslední dobou argumentovali, že jsou přirážky na dovoz oceli do USA kontraproduktivní. Znevýhodňovaly americké dovozce oceli, například výrobce automobilů.

Americký dolar má stále velmi nízkou hodnotu, a to zvýhodňuje americké výrobce oceli před jejich dovozci ze zahraničí, takže dovozních přirážek už nebylo v podstatě zapotřebí, uvedl rozhlas BBC. Není ovšem vyloučeno, že zrušení dovozních přirážek povede k tomu, že Bush přijde o určité volební hlasy.

VYLEZME NA STŘECHU S HOLUBY, KTERÉ VIDÍME, A ROZHLÉDNĚME SE PO TOM,
CO VŠECHNO Z DVORKU SE SKOMÍRAJÍCÍMI VRABCI NEVIDÍME

K reakci pana Jemelíka - '... Bylo by třeba věnovat stejnou péči našim domácím oreganům ... jak jsme blbí a oni všemocní ... ale dnes jsem odnesl na poštu stížnost k ESLP, protože to je jediný možný nástroj nápravy ... lepší vrabec v hrsti ... než-li holub na střese ...' (přiložená zde dole) při příležitosti zveřejnění dopisu Štrasburského výboru komisaři Alvaro Gil-Roblesovi na internetu - k dispozici od mluvčího pana
Dalibora Pecha <pech@strasbourg-committee.org> nebo (až i tam bude zveřejněno) na internetu http://strasbourg-committee.org

Ty systémy vnitřní - jak píšete, pane Jemelíku, a vnější, jak nepíšete,-) - kontroly ESLP / ER jsou, zatím v tomto případě, 'mimo provoz'. Zejména i díky té úspěšné české korupci, ale i 'naivitě' - tedy předpokladu samozřejmosti civilizovaných struktur - Evropanů. Štrasburský výbor se snaží zjistit, jak tyto systémy i pro nové Evropany uvést v činnost - zdá se mi, že kompetentně a s vyhlídkou na úspěch.

Myslím, že si rozumíme v tom, že ESLP může 'pouze' posoudit jestli a jak byla porušena lidská práva, a kauzu vrátit do země původu tohoto porušení... Tedy v tom, že jeho, velký, význam je především politický - v tlaku na (post)komunistické systémy a tím podpoře aktivních občanů - a politiků (kde jsou ?!) - snažících se něco změnit.

Popisujete absurditu českého 'právního' neřádu, tedy - jak já si na základě mých zkušeností troufám tvrdit - jednoho z nástrojů mocných na potlačování poddaných. Včetně do podrobností doložené absurdity toho, k čemu ty formality jsou. Tedy buzerace, jak to vidím já, tímto vskutku třídním nástrojem občanovi do cesty kladené, pokud se občan snaží použít tohoto 'transformujícího se' nastroje použít k tomu, k čemu by měl být.

U kauzy české korupce - např. té zde aktuální u ESLP - nejde o takové formality, ani o zkušenosti zavlečené z post-/totalitního systému, ale o to aby tato korupce nenašla v evropských strukturách uplatněni. Samozřejmě - na rozdíl od 'právního' neřádu v ČR - není a nemůže byt na podvedeném, nést následky podvodu podvádějícího. Část zdejšího pořádku je nejen napravit podvody ve zdejších institucích a zabránit jejich opakování, ale i to, jak podvodníky potrestat.

V prvním, té nápravě - přísnosti, dohledu na, monitoringu těch z 'Východu' - vidím docela dobré šance. V druhém, tom potrestání podvodníků, jsem skeptický, Vždyť oni tak dobře slouží kruhům tak trefně reprezentovaným tím panem K na tom Vršku, a užívají jejich - a jeho - plnou ochranu. A stále ještě platí zásada nevměšovat se do 'vnitřních' záležitostí, i když zásada přežívající. To že se v moderní Evropě jedná pomalu už o přežitek, je jedna z příčin zloby post-/komunistů na EU, nutící je alespoň na papíře přijmout zásady jiné než neomezené zvůle klanů.

A nejpozději tady se - podle mého názoru nutně - dostáváme k politice. Tedy ne věci těch 'nahoře' - včetně těch buzerací a formalit, platící pro poddané - ale politické politiky drobného občana. Tedy toho, co je všem občanům společné, a toho jak si ty věci společné uspořádají a provozují. A v neposlední řadě toho, koho dávají na kandidátky a koho volí proto, aby tito jejich reprezentanti pro ně dobře pracovali.

Vladimír Rott

PS, k té mé zmíněné zkušenosti - V jednom mém případě tří kauz, které se přes dlouholeté snažení nedostaly ani k prvnímu stání, dodnes nevím, jaké možnosti mám, jestli skutečně žádné a jestli opravdu musím počkat, až v ČR bude právo. Tedy, 'realisticky' (?!) viděno, jestli věc skončí nějakým - symbolickým - odškodněním mých potomků. Ať je to jak je, zatím nevidím nic, jak bych mohl české soudy přinutit, kauzou, alespon jednou z nich, se zabývat. Můj advokát po letech snaženi - pokud mohu soudit, tak snažení upřímného - pravil, že k tomu 'není politická vůle'. Vyšetřování zaraženo 'na pokyn shora'. Obdobně jako 'na pokyn shora' zaražené vyšetřování jiných kauz dodnes nevyšetřených, byť proslulých, podvodů blízkých přátel pana K. Advokátní kancelář několikrát vyloupena, při té příležitosti spisy pokazde rozhazeny, z mého pokaždé zbylo jen pár papírů...
---------
03.01.2004; 01:50; hispagra wrote:

Je to hezky napsané a jde to na správnou adresu.Nicméne si stále myslím, že zustávají podceneny systémy vnitrní kontroly ESLP.

V techto dnech jsem se intenzivne zabýval pravidly cinnosti ESLP a zjistil jsem, že ESLP má na rozdíl od našeho Ústavního soudu opravný mechanismus proti chybným rozhodnutím: podle cl.43 Úmluvy lze do 3 mesícu od dorucení vadného rozhodnutí požádat o projednání Velkým senátem, který to muže napravit.

I když se cestou aktivit, které vyvíjí Štrasburský výbor, potvrdí, že se ceský personál dopustil darebáctví, z nichž je obvinován, muže se prípadne stát i to, že provinilci se dostanou pred francouzský trestní senát. Ale stežovatelum to už nepomuže, protože ESLP nemuže dvakrát projednat stížnost v téže veci a lhuta pro podání k Velkému senátu jim mezitím utece.

Bylo by treba venovat stejnou péci našim domácím orgánum. Nedávno jsem se zlobil, že soudce Nejvyššího soudu CR byl opilý, když odmítl jako neprípustné dovolání, protože "odvolací soud ve výroku rozhodnutí nevyslovil prípustnost dovolání" etc. Dovolání podal stežovatel, který puvodne chtel podat prímo ústavní stížnost, protože si byl vedom, že jeho dovolací duvody jsou slabé až sporné. Ale advokát ho donutil dovolání podat, protože na konci usnesení odvolacího soudu je uvedeno, že proti usnesení je možno podat dovolaní etc.
Protože ústavní stížnost nelze podat, nejsou-li vycerpány všechny prostredky mimo žádosti o obnovu procesu, advokát mel obavu, že ÚS by za techto okolností ústavní stížnost z výše uvedených duvodu odmítl. Dostal jsem k tomu výklad, že soudce nebyl opilý, ale výrok o prípustnosti dovolání v poucení o opravných prostredcích má jen formální význam a platilo by to, kdyby - laicky receno - ta veta byla o pár rádku výše.

Má to absurdní pokracování. Stežovatel nemel už žádnou další možnost, než podat ústavní stížnost. A zatímco se bežne na vyrízení ústavní stížnosti ceká mesíce a roky, v tomto prípade si Ústavní soud CR ani nevyzvedl spis a za 4 dny po dorucení stížnosti ji odmítl jako neprípustnou, protože NS odmítl dovolání oprávnene (ten výrok o prípustnosti skutecne nebyl tam, kde mel být a rízení, proti kterému se stežovatel ohradil, nebylo zatíženo hrubými vadami). Stežovatel ovšem smeroval stížnost také proti rozhodnutím obecných soudu, jenže tím, že cekal na výsledek rízení u Nejvyššího soudu CR, nechal vypršet lhutu. Takže ta cást jeho stížnosti, která se týká obecných soudu, nemuže být projednána, protože ji stežovatel podal po lhute.

Absurditu zvyšuje okolnost, že podle zákona o ústavním soudu je ústavní stížnost skutecne posledním instrumentem, který nelze použít, nejsou-li vycerpány ostatní instrumenty s výjimkou žádosti o obnovu. V minulosti se to ale praktikovalo tak, že se podávala ústavní stížnost soubežne s dovoláním. Na popud ESLP Ústavní soud CR tuto praxi opustil sdelením pléna ÚS, které vyšlo ve sbírce zákonu pod c.32/2003 Sb., kde se jednoznacne ríká, že ústavní stížnost je možno podat až po dovolání. A ješte pred uverejnením zmíneného sdelení vydal v tomto duchu usnesení IV. senát ÚS. Vypadá to tak, že obcánek by mel anticipovat závery NS a když mu jeho prorocký duch prozradí, že NS dovolání odmítne, mel by podat rovnou ústavní stížnost.

Vezmeme to tak, že stížnost k ESLP muže napsat laik, zatímco NS a ÚS lze oslovit jen prostrednictvím advokáta. Advokát interpretuje usnesení odvolacího soudu, najde dovolací duvody, navíc tam vycte výrok o prípustnosti dovolání, který považuje za právne úcinný, a NS pak rozhodne, že to tak není, následne ÚS rekne, že se dovolání nemelo podávat a sorry, tím utekla lhuta pro podání ústavní stížnosti proti výrokum obecných soudu.

Pri nevypocítatelnosti našich soudu by mohla nastat docela dobre opacná situace: stežovatel mohl uskutecnit puvodní zámer jít prímo k ÚS a ÚS by patrne odmítl ústavní stížnost jako neprípustnou, protože stežovatel si mel precíst sdelení pléna ÚS c.32/2003 Sb.

Nekdy to na mne delá dojem, že si z nás, obycejných lidí, delají soudci legraci a vymýšlejí si klicky, jimiž nám chtejí ukázat, jak jsme blbí a oni všemocní.

Samozrejme zvažuji ruzné kroky proti soudcum Ústavního soudu, ale dnes jsem odnesl na poštu stížnost k ESLP, protože to je jediný možný nástroj nápravy. I kdybych dosáhl toho, že predseda senátu, který vyrobil výše uvedený hlavolam, by byl za pochybení sesazen z funkce (což je témer vylouceno), neexistuje už žádný nástroj ceského právního rádu, který by tu vec mohl napravit. Ze sesazení soudce budou mít prospech potomci,odmítnutý stežovatel nikoli, tomu už pomuže jen milosrdná smrt.

Jako dovetek: lepší vrabec v hrsti (v tomto prípade plné využití možností úredního postupu)než-li holub na streše.

Srdecne zdraví
Zdenek Jemelík


----- Original Message -----
From: "Jan Šinágl" <jan.sinagl@seznam.cz>

Robert B. Reich (57), bývalý ministr práce ve vládě Billa Clintona bývá řazen mezi deset nejvlivnějších intelektuálů ve spojených státech. Za jednu přednášku inkasuje 40 tisíc dolarů a více. Reich působil již v administrativě prezidenta Geralda Forda na ministerstvu spravedlnosti a ve vládě Jamese Cartera ve Federální komisi pro obchod. V 80. letech přednášel na Harvardu a vydal devět knih. Nejslavnější z nich - Dílo národů - vyšla ve 22 jazycích (i česky). V současnosti je profesorem sociální a hospodářsképolitiky na Brandeis University ve Walthamu u Bostonu. V září loňského rokuprohrál demokratické primárky o kandidaturu na post guvernéra státu Massachusetts. Se svou manželkou již přes dvacet let žije v americkém univerzitním městě Camridge, stát Massachusetts, kde také vychoval své dva syny. Českou republiku navštívil několikrát, naposledy počátkem října, aby převzal ocenění nadace Vize 97 Václava a Dagmar Havlových.

V edici STŘED nakladatekství PROSTOR vyšla v tomto roce jeho kniha V pasti úspěchu. Nadace VIZE 97 vydala rovněž v tomto roce jeho knihu Slušná společnost

Jeho dílo je dobrým průvodcem po otázkách globálního kapitalismu a soudobé západní demokratické společnosti

(Životopis: Pavel Matocha, in E8, společenský magazín týdeníku EURO, 15. 12. 2003)
------------------------------------------------------------------------
D-CR DEMOKRACIE CR / VICE DEMOKRACIE / PRIMA DEMOKRACIE
----------------------------------------------------------------
mailova listina urcena k vymene nazoru, informaci, a hledani spolecneho - pro lidi nejruznejsich nazoru na sve veci, tedy na to, co by politika (sprava veci spolecnych) mela byt: http://groups.yahoo.com/group/d-cr - navod k obsluze konference najdete na: http://groups.yahoo.com/group/d-cr/files/navod.htm
----------------------------------------------------------------
- Prehled jak funguje (skutecna) moderni demokracie a (skutecna) federace na (velmi zivem) prikladu Svycarska, (c) Swiss Helsinki Committee, PDF file (225kb) - v cestine: http://yahoogroups.com/group/democracy-europe/files/d-ch.pdf
- O tom, co uz par let delaji Bulhari, spolu se Svycarskem, zprava v anglictine - Building up local democracy from 'bellow', example of Bulgaria, with Swiss (federal government) support: http://yahoogroups.com/group/democracy-europe/files/loc-d-bg.htm
- European Referendum Campaign: http://www.european-referendum.org
v cestine: http://www.european-referendum.org/cz
----------------------------------------------------------------
Raj je presne takovy, jako to
kde jste prave ted,
jenom mnohem, mnohem,
lepsi --Laurie Anderson

http://vulgo.org/index.php?option=news&task=viewarticle&sid=1158

vulgo.org - 27.11.2003

Claudie Nikolajenková
(e-mail na požádání)

Výpovědní hodnota zveřejněného materiálu (Tisková zpráva Štrasburského výboru - strasbourg-committee.org / night.cz) je dostatečná. Uvádím, že bylo založeno Občanské sdružení Štrasburský výbor
(strasbourg.committee@volny.cz / sc@strasbourg-committee.org), jehož   stanovy jsou v současné době předloženy na MV k registraci. Bude  soustřeďovat stížnosti občanů a pomáhat při vyřizování na základě
získaných zkušeností. Chce navázat na někdejší práci Helsinského výboru  v oblasti obrany lidských práv (ihf-hr.org). Komentář přenechám  povolanějším.

Snad jen maličkost. Účast na tiskové konferenci byla překvapivě slabá  vzhledem k závažnosti věci. Ač byla organizátoty TK oslovena řada
sdělovacích prostředků, byly přítomny a otázky kladly pouze zpravodajky ČTK, a Českého rozhlasu. Z České televize a dalších soukromých společností se nedostavil nikdo. Byl přítomen zástupce Spolku pro nezávislou justici Šalamoun (salomoun.cz) a dalších asi deset osob.

Z odpovědí mluvčích Štrasburského výboru na otázky přítomných vyplynulo, že situace je ještě horší, než je uvedeno v oficiálním materiálu.

Ačkoli věc před cestou do Štrasburku předjednali v informační kanceláři Rady Evropy, která je v této věci jejich partnerem, po příjezdu k Evropskému soudu se jim dostalo dokonalé profesionální pomoci pouze od zaměstanců jiné než české národnosti. Francouzské archivářky a úřednice, stejně jako anglicky mluvící, jim ochotně, ač to není jejich povinností, vyhledaly spisy a okopírovaly potřebné materiály.

Nebylo ovšem co kopírovat. Jednalo se pouze o původní podání. Čeští úředníci jim předložili pouze stížnosti čerstvě přijaté, u starších vyžadovali ohlášení pět dní předem, ačkoli členové výboru měli
k dispozici dopis, že spisy budou připraveny. Hledali ve spisech vyjádření a stanovisko české strany, nebylo k dispozici. Bylo jim řečeno, že se stížností nebyla Česká republika zpětně oslovena, což je porušení jednacího řádu a pracovních povinností českých úředníků.

Stížnosti nebyly vůbec předloženy soudcům-zpravodajcům.

Na dotaz, zda se členové výboru pokoušeli zejdnat nápravu oficiální cestou, odpověděl mluvčí Dalibor Pech, že oslovili na jaře písemně předsedu Evropského soudu a tento dopis nalezli nyní v 2. sekci, ve složce "jiné".

Nebyl tedy vůbec českými úředníky postoupen k rukám předsedy soudu.

Zdá se, že čeští úředníci na takto vysokých a zodpovědných postech zneužívají důvěry orgánů Rady Evropy, která je zřizovatelem Evropského soudu, v bezchybnou práci úředníků na všech úrovních. Nabízí se otázka, zda takto jednají o své vůli, z lajdáctví, lenosti, známého nešvaru "čecháčkovství", nebo v cílené režii určitých politiků České republiky. Všimněte si, že se neptám na výši platu těchto výtečníků a reprezentantů České republiky při Radě Evropy. Jistě budou dostatečně ohodnoceni, aby pracovali bezchybně. Mimo jiné za jazykové znalosti, které jim mají sloužit k překládání dokumentů, což, jak se ukázalo nedělají.

Z podpisů, které bylo možno nahlédnout v předložených kopiích listin uvádím jako příklad jména M. Blaško, za tajemnici české sekce a T. L. Early, zástupce tajemnice sekce, listina ze spisu č. j. 5278/03.

Nechtěla bych být v kůži těch zoufalých a vytrvalých českých občanů, kteří, po mnohaleté anabázi u českých soudů všech stupňů, vč. podání ústavní stížnosti u Ústavního soudu a vyčkání odpovědi (mimochodem zamítnutí ústavní stížnosti není překážkou následného podání k Evropskému soudu) se rozhodli s důvěrou domáhat se spravedlnosti u Evropského soudu ve Štrasburku.

Podle mluvčích výboru předmětem podání jsou především porušení vlastnických práv, špatná rozhodnutí stavebních úřadů, řešení obtížných mnohaletých sousedských sporů, spory o děti ad. Následně se jedná o chybná rozhodnutí soudů, odvolacích soudů vč. pomalého postupování a vyřizování podání, porušování platných zákonných lhůt a podobně.

Tito nešťastníci nemohli tušit, jaké žáby na prameni tam sedí. Korespondenční dotazy mají účinek kontraproduktivní, jak uvedeno. To snad mají jezdit do Štrasburku v doprovodu erudovaných a jazykově vybavených právníků?

Úředníci jsou zaměstanci Evropského soudu. Kdo je na tato místa vybral a nominoval? Kdo v České republice nese odpovědnost za nedostatek kontroly, přinejmenším? Kdo je požene k odpovědnosti za otevřenou lež? Kdo zjedná nápravu a hlavně kdy? Kdo je odvolá? A pokud ano, kam je uklidí, s jejich pracovní morálkou a charakterem? Není třeba zdůrazňovat, že následky této nebetyčné mezinárodní ostudy neseme všichni.

Není řešením věci zakrývat, naopak, je třeba je zveřejnit a dosáhnout co nejrychleji nápravy. Na tyto a další otázky je nutno se ptát ministra spravedlnosti a dalších politiků. Toto není účelem zřízení nového Občanského sdružení a Štrasburského výboru. Je to věcí nás všech!

 

Nerozumím proč na někdejší - "...navázat na někdejší práci Helsinského výboru v oblasti obrany lidských práv..."? A co česká Liga lidských práv? A co česká Transparency?
VR

Euro OnLine:Článek
Rudolf Marek
29/12/2003 17:16

Asociace BIZ kritizuje výběrová řízení
Korupce ve státní správě

Zdrcující kritiku výběrových řízení ve státní správě zveřejnila Asociace.BIZ (sdružení poskytovatelů internetových řešení). Ve své zprávě mimo jiné uvádí, že korupce v orgánech české státní správy je na tak vysoké úrovni, že se členové asociace v leckterých případech zdráhají vůbec své nabídky včetně grafického zpracování pro poptávající orgány vypracovávat.
Neetické jednání je podle asociace prováděno především neustálým upravováním výchozích podmínek pro soutěž během samotné soutěže, zakládáním ad hoc společností poskytujících internetová řešení, nebo oslovením velmi omezeného okruhu firem pohybující se na hranici zákona.

Mnohdy jsou přitom dokonce osloveny firmy, které vůbec v daném oboru nepodnikají a hrají pouze zastiňující roli pro nekalá jednání.

Současnou členskou základnu sdružení tvoří významné společnosti v oboru jako například Aaron Group, AMI Praha, Et netera, FG Forrest, Globe Internet, Ilikethis!, Internet Projekt, Lundegaard, nexum Trilog nebo První
multimediální.rek

Celý text viz
http://asociace.biz/index.php?page==hodnoceni

týdeník EURO: Článek
Pavel Matocha
46/2003 20/11/2003 16:00 - strana 45

Motorpal
Vyšetřujte vyšetřovatele

Stíhání devíti manažerů obžalovaných z tunelování skončilo Trestní stíhání devíti bývalých manažerů jihlavské společnosti Motorpal definitivně skončilo. Po čtyřech letech bylo zastaveno jako nedůvodné. Vrchní soud v Olomouci zamítl stížnost státní zástupkyně Lenky Fortelné a potvrdil verdikt Krajského soudu v Brně, že obžalovaní František Kovář, František Chromý, Antonín Policar, Jan Chalupa, Miloslav Ilečko, Vladimír
Drvota, Karel Sklenář, Jiří Slabý a Jaroslav Nechvátal se žádného tunelování Motorpalu neodpustili a nijak společnost nepoškodili.
"Krajská státní zástupkyně při podání obžaloby vytrhla z celkového děje jen určité jednání obviněných, aniž by je hodnotila v kontextu všech rozhodných skutečností. (?) Obhajoba obviněných, že neměli v úmyslu jakkoli poškodit Motorpal a sebe či jiné obohatit nebo opatřovat prospěch, nebyla vyvrácena. Naopak, byl prokázán jejich úmysl v rámci privatizace, a to udržet kontrolní balík akcií, získání strategického partnera a následný rozvoj akciové společnosti," uvedl ve zdůvodnění rozsudku předseda senátu Vrchní soudu v Olomouci Milan Kaderka.
Na toto podezřelé trestní stíhání upozornil týdeník EURO (12/2002) již v březnu loňského roku v článku Kriminalizace byznysu. Všichni manažeři Motorpalu, kteří jej privatizovali a v době hledání strategické partnera
byli obviněni a posléze i obžalováni, byli nyní sice očištěni, ale škodu, kterou trestní stíhání způsobilo, už těžko půjde napravit. V době trestního stíhání přišli jmenovaní o svá místa v představenstvu a dozorčí radě firmy a
pro Motorpal skončilo jednání se společností Bosch o strategickém partnerství neúspěchem. "?Motorpal zůstal sám, neboť všichni vážní zájemci ztratili interes, když zjistili, že manažeři firmy jsou trestně stíhání pro
podezření z tunelování," řekl týdeníku EURO bývalý předseda představenstva a generální ředitel Motorpalu Vladimír Drvota.
Zhoršila se rovněž ekonomická situace podniku, který skončil po ziskových letech loni ve ztrátě 87 milionů korun, které uhradí z rezervního fondu a nerozdělených zisků z minulých let. Navíc musel letos propustit několik set zaměstnanců.
Za pokusem o kriminalizaci manažerů mohli stát menšinoví akcionáři společnosti. Bývalý předseda představenstva a generální ředitel Motorpalu
Vladimír Drvota považuje za jednoznačně zdokumentované, jak se dva menšinoví akcionáři snažili firmu buď ovládnout, anebo získat za svůj minoritní podíl neadekvátně vysokou finanční částku.
Pro bývalé manažery Motorpalu však případ ještě nekončí. "Chceme se nyní ohradit proti některým metodám, které proti nám vyšetřovatel uplatňoval," dodal Drvota.

Pavel Matocha
datum:20/11/2003

RUBRIKA: Český ležák

UŽ 2281 DEN
trvá kauza tunelování společnosti Skloexport, v níž figuruje bývalá herečka Regina Rázlová. Verdikt soudu je v nedohlednu.

Trestní oznámení na Rázlovou podal právní zástupce Skloexportu 17. září 1997, když devět dní předtím ji vedení firmy odvolalo z postu předsedkyně představenstva. Rázlová měla podnik připravit o zhruba tři miliardy korun.
Vyšetřovatel v roce 1998kromě ní obvinil i jejího otce - někdejšího premiéra ČR, syna, dceru a tři spolupracovníky. Než státní zástupce letos v červnu podal žalobu, otec Rázlové zemřel, bývalá herečka strávila deset měsíců ve vazbě a její matka podala v roce 2000 kvůli špatnému zdravotnímu stavu dcery žádost o milost prezidentu republiky. Skloexport zkrachoval a obě děti Rázlové pobývají v cizině, takže jsou stíhány jako uprchlé. Případem byl pověřen soud v Liberci, ten se však snaží zbavit kauzy s tím, že většina obviněných působí v Praze.

Vám nevadí, že šest let trvající případ dosud neprojednává soud a že na prezidentově stole už tři roky bez odezvy leží žádost o milost?

(Euro, č. 50, prosinec 2003)

Dobry vecer

Meli a mohli by pomoci, treba 'jen' radou

http://ceeli-institute.org

podivejte se na ne, zeptejte se, co mohou udelat, jak pro SV, tak pro
pana Hucina, tak proto, aby se podobne hanby prestaly dit.

VR

Ladislav Cabada
Všechno, co jste chtěli vědět o demokracii

Demokracie je stále předmětem diskusí a úvah. Jejich přehled přináší nová práce brněnských politologů

Vít Hloušek, Lubomír Kopeček (eds.): Demokracie, Teorie, modely, osobnosti,
podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Mezinárodní politologický
ústav Masarykovy univerzity Brno, 2003, 379 stran, cena a náklad neuvedeny.

Lidové noviny, 13. 12. 2003

doplnujici udaje
http://www.muni.cz/iips/

11 ruznych aspektu demokracie naleznete v tabulce na strance
http://www.darius.cz/ag_nikola/index_slov.html

CTK (Czech News Agency) - 11 Dec 2003

Transparency International (CZ) presents own bill on conflict of interest

The Czech office of Transparency International (TI) has presented its own proposal for a bill on conflict of interest, which is aimed at lowering the amount of corruption in the Czech Republic. TI says that the current law is outdated and there is no political will to correct this. "This is why we are involved in attempt to kick start the politicians," David Ondracka from TI told CTK today.

The proposal was introduced in the summer, but only now has its final version been completed which can be presented to the Chamber of Deputies. TI claims to have the promise of Premier Vladimir Spidla, Deputy Premier Petr Mares and Finance Minister Bohuslav Sobotka that the government will discuss the proposal.

"We want the government to discuss it as soon as possible and present it to the Chamber," Ondracka said. TI says that the current law has many deficiencies, such as not applying to elected municipal officials, murky definitions of public figures' obligations, not including sanctions and being relatively easy to avoid or ignore.

The TI bill would institute regular checks of databases containing the private interests of public officials. This registry should be understandable and freely available on the internet. Also, public officials would not be allowed to have businesses in the area they dealt with for a year after they leave office.

TI says that they know that a new conflict of interest law will not wipe out corruption, but Ondracka said it is a key piece of legislation in the area of transparent political decisions. It is important for strict and developed rules of behaviour to start working in politics so that the motivation for politicians' decisions are known and available for public controls. Ondracka said that once this is in place, these standards can then be forced upon civil servants, municipal politicians and so on.

Transparency International is an international organisation that is aimed at fighting corruption. It has more than 80 chapters worldwide and has been in the Czech Republic since 1998.

TI released its annual corruption index in October, with Finland being the least corrupt country and the Czech Republic finished tied for 54th with Bulgaria and Brazil, which means that corruption is well anchored
in the country and that the situation has not improved in recent years.
The Czech Republic is rated similarly to other EU candidate countries. Slovakia has recently presented a new conflict of interest bill that TI has said is very good.

Links
http://transparency.cz
http://transparency.org

Vstanou - a kdy - noví politici? Napřiklad v Srbsku...

zdroj nzz.ch, 15.3.03 - překlad a doplňky Vladimír Rott

Bezprostředně po vraždě srbského premiéra Džindžiče označila vláda v Bělehradě viníky - skupiny kriminálníků. Je sice dobře možné, že po Džindžičově životě vskutku prahli ti, kterým, jak praví oficiální prohlášení, "vyhlásil válku". Ale kořeny zla jsou jinde a hlubší. Tento krvavý čin je symptomatický pro morální rozpad společnosti, pro stav politiky země, v které demokracie a právní stát jsou tak nedostatečně zakotveny.

Nejhorší pozůstalostí z dob Miloševiče je silné propletení politiky, ekonomiky a organizovaného zločinu. Společnost navíc zatěžuje dědictví válek a nacionalistického šílenství. Jako v jiných postkomunistických zemích je změna politického systému stále nedotažená.

Rozhodující pro Miloševičův pád nebyly pouliční demonstrace, ale zákulisní dohody s reprezentanty režimu. Tak i Džindžič přiznal, že v bouřlivách dnech obratu v říjnu 2000 byl v kontaktu s armádou a tajnými službami. To sice není možné lidem jako Džindžič předhazovat, vždyť tak bylo možné bez krveprolití zbavit Miloševiče moci. Ale cena za to je vysoká, nová doba je zcela závislá na pochybných postavách minulosti. Cenou, kterou společnost platí za "jemnost" změn je, že zástupci starého režimu dodnes určují politiku země. Bylo obrovskou chybou, nepřetnout vlákna k tomuto temnému dědictví.

Je dobře možné, že chyběla nejen politická vůle, ale i politická moc. Ke skutečnému, radikálnímu, zlomu nedošlo také proto, že se mnozí z dnešních politických elit s Miloševičem výhodně zaranžovali. Nikdo z nich nijak netrpěl, natož aby se ocitl ve vězení. Naopak - aktivně se na moci podílelí, mnozí v čelných pozicích. Jen zavčas změnili strany, po letech aktivní podpory politiky Miloševiče a jeho válek se přes noc stali demokraty. Nyní mluví o "zločineckém režimu", jako by se ho nikdy nezúčastnili.

Tak i přední představitelé armády, policie a tajných služeb, patřící k základům Miloševičovy moci, zůstávají ve svých pozicích. Četné "speciální jednotky" poskytují další útulek válečným zločincům. Ale především neexistuje účinná civilní kontrola žádné z těchto složek.

Je zcela jasné, že se tyto kruhy brání vydávání svých členů válečnému tribunálu Spojených národů. Závažnější ale je nezájem valné část politických a intelektuálních elit na zpracování srbské minulosti a válečných tažení. Přiliš mnoho Srbů se stále považuje za obět Západem prosazeného poválečného uspořádání. Tento základní problém nemůže vyřešit ani zpravodajství medií o srbských zvěrstvech. Váleční zločinci musí být postaveni před soud, jinak nemůže mít Srbsko žádnou budoucnost.

Stejně tak není možné ignorovat morální a politickou zodpovědnost. Miloševič byl opakovaně volen a tím ve své politice mnohými legitimován. Další z veřejných vražd, vražda Džindžiče, znovu výrazně poukázala na nutnost vyrovnání se s minulostí. Jen až se něco takového podaří, je možné mluvit o konci minulého režimu a skutečném počátku demokracie.

Dnes není ještě možné předpovědět, jakou cestou se Srbsko vydá. Čekají jej jen další mocenské boje, jakou roli sehraje nacionalistický Kostunica, jakou Šešelovi extremističtí nacionalisté a odpůrci reforem? O dalším osudu země, společnosti a nutných reforem neexistuje ani politický ani společenský konsens. Euforie, zablesknuvší se po pádu Miloševiče, opadla. Srbové si už nedělají pražádné iluze o rozhádaných politicích, jejich životní standart stagnuje, a každý den je víc než naplněn bojem o přežití.

Každá vláda, která začne s podstatnámi reformami, platí za nevyhnutelné sociální problémy. Nejen v Srbsku, ale po celém Balkáně je rozšířena zoufalá bída. Nezaměstnanost je vysoká, ekonomické vyhlídky špatné. Počet těch, kteří se ze všech sil snaží opustit natrvalo svou zemi stále roste. Bezpráví, korupce a neomezená privilegia mocenských klik nedovolí vzniku státní struktury hodné toho jména. Odpovídajícně rozšířená je nedůvěra občanů ve státní instituce.

Politici jsou vnímáni především jako nenasytní a bezohlední egoisté, obohajující se na úkor společnosti. Chobotnice organizovaného zločinuje všudypřítomná a proniklá strukturou balkánských států, včetně Západem spravovaných územi, jako Bosna-Hercegovina a Kosovo.

Ano, vojenské konflikty většího rozměru jsou dnes na Balkáně už nepravděpodobné. Zato se teror zvůle a bezpráví - jehož čelnými představiteli jsou lidé, jejichž řemeslem byla válka a válečné zločiny - přesunul zcela do denodenního života, znemožňuje ekonomický vývoj a udržuje neustálý propad společnosti. Kde není právo, není možné uvažovat o reformách, natož pak o jejich prosazení.

V západní Evropě se začíná prosazovat názor, že v takto postižených zemích je podstatné a nutné napřed nastolit vládu práva a vybudovat fungující státní instituce. Teprve na těchto základech je možné začít s dalšími kroky k moderní společnosti. Tak například proběhly i poválečné volby v Bosně-Hercegovině příliš brzy.

Poválečný pořádek Balkánu je - včetně libovolně tažených hranic - velmi křehký. Bylo by vysoce nezodpovědné opustit tuto nestabilní oblast, ať z nezájmu nebo kvůli jiným krizím. Země Balkánu potřebují více, a velkorysé, pomoci. Neméně důležitý je i stále chybějící poznatek srbských politiků, že je nutné spojit síly a pomoci zem vytáhnout z bahna dnešní mizérie.

From: a_Torch_for_peace <peacetorch@trillke.net>
Date: Thu, 13 Mar 2003 20:54:51 +0100 (CET)


EDITOR'S NOTE: What follows is a letter of resignation written by John Brady Kiesling, a member of Bush's Foreign Service Corps and Political Counselor to the American embassy in Greece. Kiesling has been a diplomat for twenty years, a civil servant to four Presidents.The letter below, delivered to Secretary of State Colin Powell, is quite possibly the most eloquent statement of dissent thus far put forth regarding the issue of Iraq. The New York Times story which reports on this remarkable event can be found after Kiesling's letter. - wrp

U.S. Diplomat John Brady Kiesling
Letter of Resignation, to:
Secretary of State Colin L. Powell

ATHENS | Thursday 27 February 2003

Dear Mr. Secretary:

I am writing you to submit my resignation from the Foreign Service of the United States and from my position as Political Counselor in U.S. Embassy Athens, effective March 7. I do so with a heavy heart. The baggage of my upbringing included a felt obligation to give something back to my country. Service as a U.S. diplomat was a dream job. I was paid to understand foreign languages and cultures, to seek out diplomats, politicians, scholars and journalists, and to persuade them that U.S. interests and theirs fundamentally coincided. My faith in my country and its values was the most powerful weapon in my diplomatic arsenal.

It is inevitable that during twenty years with the State Department I would become more sophisticated and cynical about the narrow and selfish bureaucratic motives that sometimes shaped our policies. Human nature is what it is, and I was rewarded and promoted for understanding human nature. But until this Administration it had been possible to believe that by upholding the policies of my president I was also upholding the interests of the American people and the world. I believe it no longer.

[... cely text je na webu:
http://truthout.org/docs_03/030103A.shtml
http://www.fas.org/irp/congress/2003_cr/h030403.html
... ]

Petice podporující odvolání ředitele Národního
bezpečnostního úřadu ing. Tomáše Kadlece

.....vzhledem k faktu, že společnost Český Telecom a.s. tuto prověrku získala a takto prověřeni musí být, a to především, i pracovníci bezpečnostního úseku této společnosti, zajišťující odborný dohled při provádění odposlechů telefonních hovorů Policií ČR a zpravodajskými službami a mající k odposlouchávaným telefonním číslům přístup, jsme
velmi znepokojeni zjištěním skutečnosti, že šéfem tohoto bezpečnostního úseku je ing. Tomáš Boubelík, který do této společnosti nastoupil již před rokem 89 z armády, s úkolem dohlížet na spolupráci s tehdejšími vojenskými tajnými službami.....

Cele zneni najdete zde:
http://exeat.com/xbox/vanek/

--- Fwd:

weltwoche.ch - 11/03

"Since years, Russia leads a war against Chechnia. Where
is the Europeans' outcry against it?"

Radan Hain, Zurich, Switzerland

Občanské sdruľení "JEDNOTA NÄRODA"
je v zásadě proti jakékoliv útočné válce a to kdekoliv ve světě, protože
všechny války jsou manipulovány a mají jediný cíl.- KOŘIST a POROBU
poražených!
Milo Komínek

Rozhodně hodláme v monitorování situace v tomto úřadu pokračovat. Pokud se rozhodnete petici podpořit, zašlete prosím podepsaný arch (soubor s názvem šablona) na naši adresu: Růžový panter o.s., P. O. BOX 16A, 268 01 Hořovice. Arch můžete zaslat s libovolným počtem podpisů, i když nebude zcela zaplněn. Za případnou podporu petice
děkujeme. Petice bude zaslána Vládě ČR, která ředitele NBÚ jmenuje a odvolává a na vědomí bude vše dáno PSP ČR a Senátu ČR.

Srdečně zdraví

Iveta Jordanová
Růžový panter o.s. nevládní nezisková organizace odhalování korupce ve veřejné správě
<ruzovypanter@seznam.cz>
<<ing. Tomáš Kladlec.doc (18.0KB)>>
<<petice,odvolání ředitele... (16.5KB)>>
<<šablona.doc (11.5KB)>>
<<výbor.doc (11.0KB)>>

http://www.blisty.cz/txt.php?id=13279

blisty.cz - 12.3.2003

Ostravští aktivisté sebrali 6000 podpisů proti válce v Iráku
Darius Nosreti

Ostravští aktivisté iniciativy Nikoliv naším jménem proti zamýšlenému
útoku na Irák a české účasti v něm a spoluautor stejnojmenné petice Jan
Keller odeslali čelným státním a vládním představitelům 6000 podpisů,
které občané sami zaslali či sesbírali na základě výzvy na stránkách
www.mujweb.cz/www/irak
--

Petice za osvobození Iráku
V těchto dnech probíhá ve světové veřejnosti intenzivní debata o plánované americké intervenci v Iráku. Velká část českých občanů se přitom staví proti zásahu spojenců. Tyto stránky vznikly proto, aby vyjadřovaly názory těch, kdo s případným zásahem souhlasí

Vice zde: http://petice.aktualne.cz/

RED TIDE

Helping elect Vaclav Klaus to the presidency moves the Communist Party
a step closer to the mainstream

... The KSCM is ... referred to ... as the only unreformed communist
party in the former Eastern bloc. It is the only party in the region
that did not remove the word Communist from its name, and it has not
completely repudiated the policies of the communist-era regime. It is
this ... that disgusts ...

http://www.praguepost.com/P03/2003/Art/0312/news1.php

Ta "nechuť orgánů dát průchod právu" není nic jiného než velkopanská
arogance, umožněná pasivitou poddaných. Neříkám, že není třeba úsilí -
a čím víc lidí čím dřív si přestane nechat kálet na hlavu, tím dřív se
něco změní.

Můj příklad byl o tom, že se okradení nechali tak snadno okrást. Ne o
krmení advokátů a soudů penězmi, časem a energií, nekonečné zoufalství,
mě až moc dobře známé.

Upřímně, VR

PS - To mě docela zaujalo, jak si vyžebrat na Václaváku na vilu ve
Švýcarsku, dejme tomu střední tak za 30 milionů... kolik času to
potřebuje?

---------
10.03.03; 12:43; magoH:

> Zřejmě máte pravdu ... kromě předposranosti může hrát roli nedostatek
> peněz, času a energie na vedení marného zápasu proti nechuti orgánů
> dát průchod právu ...
> ... čas, strávený stížnostmi ke všem možných čertům proti policajtům a
> státním zástupcům, kteří odmítali zabývat se zjevnými trestnými
> činy,např. žebráním na roku Václaváku, už bych měl našetřeno na vilu
> ve Švýcarsku ...
> ... smiřuje s bezprávím, protože vymáhání práva jim přinese další
> ztráty a žádný užitek.A prát se jen kvůli principům?

CALL FOR AN "OPEN EUROPE"
launched by the European Federation of Journalists (EFJ) and Statewatch

>>> Read more, sign online at:
http://www.statewatch.org/secret/call.htm

"A new code on the citizens' right of access to documents in the
European Union is currently being discussed by the European Commission,
the Council of the European Union and the European Parliament. In the
"corridors of power" in Brussels the positions of these institutions
indicate that they are heading for more secrecy and less openness.
Indeed they seem more concerned with establishing rights for themselves
(through so-called interinstitutional "deals") than for the citizen.

These essays have therefore been written to encourage a much wider
debate throughout the whole of civil society so that its voice can be
heard in a way that cannot be ignored. Access to documents in the EU is
not a "gift" from on high to be packaged, sanitised and manipulated, it
is a "right" which is fundamental in a democracy." Tony Bunyan, Deirdre
Curtin and Aidan White, Introduction to "Essays for an Open Europe"


I/We support the call to EU institutions for a democratic and
accountable "Open Europe" on access to documents


>>> Read more, sign online at:
http://www.statewatch.org/secret/call.htm

From a Swiss point of view, such an absolutistic relict this is outrageous. It should be so from each citizen's view as well.
VR

--------- Fwd:

http://www.euobserver.com/index.phtml?aid=9058

euobserver.com - 21.01.2003

SUPPRESS CIVIL SERVANTS' IMMUNITY

FRANCK BIANCHERI -"Democracy is not only about elections and choosing leaders. It is also very much about the ability of those leaders to command the bureaucrats and the administrations."


EUOBSERVER / SALT&PEPPER - At a time when major transfers of powers are being prepared, from national to European administrations, it is more than necessary to check whether all conditions are met to ensure that these administrations are not beyond citizens reach and accountability.

Democracy is not only about elections and choosing leaders. It is also very much about the ability of those leaders to command the bureaucrats and the administrations in order to impose the people?s choices; as well as the guarantee for the citizens that administrations are not safe-havens preserving bureaucrats from justice.

This part of the democratic process tends often to be forgotten although it is as vital as free elections. Indeed, totalitarian states or dictatorships can only survive because of a strong complicity between leaders and bureaucrats, against the people.

EU civil servants are not submitted to the law as normal citizens are

EU civil servants are not submitted to the law as normal citizens are. This indicates how much the triangle Leaders-People-Bureaucrats should be at the core of the democratisation of the EU, much more than the triangle Council-Parliament-Commission.

And when we look closely we discover a major discrepancy between the concept of civil servants in our modern national democracies and the current situation of EU civil servants: EU civil servants are not submitted to the law as normal citizens are. They enjoy judicial immunity for all activities occurring in the framework of their job (chapter V of the Protocol annexed to EC Treaty).

EU Leaders are afraid of raising this question with EU civil servants

How come this question has not yet been raised at the Convention on the Future of Europe? One thing is certain though: leaders are very often so much depending on their civil servants that they do not want that much to raise issues which will make them unpopular with them.

And in the EU system civil servants are for decades the true masters of the game! So no surprise that this issue of judicial immunity is not yet on the agenda.

Democracy imposes citizens equality in front of the law

Nevertheless the issue is very serious. There have been centuries of fights in our countries to suppress all privileges and to ensure citizens equality in front of the law.

Diplomats have been granted judicial immunity for obvious reasons of protection when living in foreign countries, sometimes countries in conflict. Of course in the 50's, when the EU was born, it was natural to base the EU Civil Service judicial status on the diplomatic one.

Having said this the difference between diplomats and EU civil servants was already visible as their immunity was limited to activities occurring in the framework of their duty. This means that contrary to a diplomat, an EU civil servant will go to jail if he kills somebody.

However he will be protected from judge and police for all kind of acts perpetrated while on duty. If some still wonders how come that only whistleblowers are facing problems in the Commission, no need to search very far for finding a significant part of the explanation.

Judicial status of EU civil servants should be the same as for national civil servants
Today, with the completion of the European integration (single market, single currency, European justice in the making, political build-up...), nobody can still defend the idea that an EU civil servant
(from any of the EU institutions) is a diplomat. Neither is he or she an elected politician, he has to be given the same judicial status as a national civil servant, with no less, and no more protection.

Opponents to EU constitution could gain significant support if this question is not solved

This question will be central in public opinion debates of the coming year. It will attract people?s attention much more than institutional architecture issues.

What is more it deserves such attention because it embodies the whole question of EU democratisation: will we give powers to control our lives to people that police and justice cannot reach?

No need to be visionary to see how much damage such kind of question can make when will come the time for referendum if the EU Constitution is not providing an answer compatible with democratic values!

European justice or national justice?

Practically the question may be solved in many ways. Of course the solution should prevent all 15 (and tomorrow 25) polices from raiding EU institutions without any restrictions. Either we put EU civil servants under control of EU justice (such as the future EU prosecutor), or we put them under control of the national justice of the country where their institution is located (this fact alone will plead for more decentralisation of EU institutions). I think that the second solution is far better than the first one as it does not create a new ?special judicial status? for EU civil servants.

If European institutions want political powers to deal with EU internal affairs, they have to obey the political rules of democracy. Otherwise they should stay in the limbo of international institutions.

Leaders should keep that in mind and be firm with EU civil servants, if they want to see the people say ?yes? in the coming referenda.

FRANCK BIANCHERI - is Director for Strategy and Studies of Europe 2020, a trans-European think-tank based in Paris. He is currently starting a democratic premiere, the "Newropeans Democratic Marathon", by touring, until June 2003, 100 cities in 25 European countries, in order to debate the future of Europe directly with the citizens.

Written by Franck Biancheri
Edited by Andrew Beatty

COMMENTS - CORRUPT PRESIDENT FOR A CORRUPT COUNTRY
The present social-democratic government in Czechia is regarded by some as less corrupt - I must add: if so, then a tiny little bit - than the last but one of Mr Klaus of the early nineties.
The 'socialist capitalism' which he - the once prime minister, now president of Czechia - actively helped to unleash after the collapse of the Soviet block means to enrich yourself by any means available, including murder. Although the latter used on very rare occasions only, one of the the going 'instruments' is power pressure by those in power, to discipline those unobeying ones, crime investigators and those
working for the emerging legal system included.
Here bellow one of the reports, cautiously written and omitting some well known more brisante facts, to avoid the usual 'legal charges' against journalists speaking up too openly. Yet, even such a report is a great progress.
About the persons: Mr Gross, the interior minister, and his crew do next to nothing to change things for better, and is seems that only strong - future, if any (!?) - pressure from the EU will force either
them or their successors to do so. Mr Laska is one of those, quite a few, people trying to do an honest and competent job, who when touching some of the mighty come to feel the 'pressure', as usual in Czechia. Mr Kozeny is one of those protected by Mr Klaus and his cronies who helped in ripping of huge assets during the privatization - on a mass scale and illegally even under the emerging legal system. Investigating his wrong-doing means investigating those in power. Regardless if they call themselves 'right' of 'left', they are of the same make, most properly
called East Mafia.
They still rule and divide the people of emerging democracies of the East.
VR

------------------------------------------------------------------------
CTK (Czech Press Agency) National Newswires - 27 Feb 2003

Transparency International worried about investigators'
departures

Transparency International - a non-government organisation which monitors cases of corruption - is disquieted by officers' withdrawals from the Financial crime and state protection office (UFKOS) and asked Police President Jiri Kolar today to prevent this by creating favourable conditions for police investigators. Kolar, along with Interior Minister Stanislav Gross, should also revise their plan to restructure the UFKOS, Transparency International says in a letter addressed to them, a copy of which was gained by CTK.

Transparency International mainly reacted to the recently announced withdrawal of senior police investigator Vaclav Laska, who headed the teams investigating the cases of the IPB bank and Viktor Kozeny. According to Transparency International, further four investigators are considering their departure.

The daily Pravo quoted Laska, 28, as saying last week that he was leaving the police mainly due to "unsatisfactory working conditions. I don't mean only material conditions but the whole environment we are working in. I've been faced with power pressure. I know that this sentence can be interpreted differently, but I will not specify it," Laska, reportedly a widely respected investigator, told Pravo.

Gross told CTK today that he regrets Laska's withdrawal. "This is his own decision which I have to respect...I'd be glad if he stayed with the police ," Gross said. He said that 50,000 people work with the police, and therefore fluctuation must be reckoned with to a certain extent. He said the state does not have as much money as to level up the investigators' pay with that of the lawyers who defend suspects. "These are things which one cannot do much about," Gross said.

Czech-born entrepreneur Viktor Kozeny, who now lives in the Bahamas, is suspected of fraud in connection with illegal transfers of money from Harvardsky prumyslovy holding in 1995-97.

The IPB, formerly one of the strongest state-co-owned banks, was put under forced aministration in mid-2000 due to economic troubles and subsequently sold to the CSOB bank.

Transparency International recalls in the letter that the service law obliges the police to ensure favourable working conditions for their employees. It calls alarming mainly the reasons which force investigators to quit. They are power and political pressures, insufficient material conditions and their disapproval of the planned merger of the current two squads which inquire into serious economic crime.

Copyright: CTK National Newswire

Co mě stále - po třinácti letech 'socialistického kapitalismu', kolapsu sovětského bloku, ale zejména otevření dříve neprodyšných lidi zabíjejích hranic jeho kolonií - velmi zaráží je pocit bezmocnosti lidí, jako je třeba pan Hutka. Vtipné, ale zcela v tradici bezmocných protestů dob totality. I lidé jako pan Hutka by mohli přispět ke vzniku demokracie v ČR.
VR

Subject: ...fejeton VACLAVSKE OKOVY
From: Jaroslav Hutka <jaroslav@hutka.cz>
Date: 4.3.2003 05:18:28

"... Říkalo se, že když odéesák spadne do vody, tak napřed vyplavou špinavé peníze a pak čistý komunista ...
... Václav Klaus. Byl zvolen z milosti tajné aliance jidášů a těch, kteří tam ten řetěz kdysi dali. Přesto je to nová situace a slušnost velí počkat sto dní ...
... V neděli 8. června ... v šest hodin večer se dostavím k soše svatého Václava s červenými látkami podpaží a začnu ten řetěz obalovat, aby už nebodal. Někdo mi jistě pomůže, sám to všechno obalit nezvládnu. Takže každý červenou látku s sebou! Zabalíme ten komunistický řetěz na rudo, ať je alespoň u toho Václava na koni jasno ..."


VÁCLAVSKÉ OKOVY

Socha svatého Václava na Václavském náměstí stojí na místě, kam se chodí posledních sto let, když v Česku o něco jde. Buď státu, lidem či dějinám, a nebo pouhým sběhem událostí. Udělal ji Myslbek a vlastenci ji tam v 19. století postavili, aby Češi věděli, že jsou národem a že to není jen tak.
Ale kdyby někdo zdokumentoval všechny události, co se kolem té sochy za poslední století sběhly, získal by zvláštní obrázek. Odporný i krásný, a hlavně zapomenutý. Hlava na hlavě, davové vzrušení a přísahá se věrnost Masarykovi, Hitlerovi, Benešovi, Stalinovi, Dubčekovi, Havlovi?
Nelze pojmout do hlavy všechno, co bylo. Život je složitý a plný nečekaných a nejasných souvislostí. Lze ho prožít, pochopit už hůř, úplně popsat nejde vůbec. To bychom se dozvídali déle než žijeme. My musíme za života ještě stačit udělat rozhodnutí a pak ho vykonat. Jinak život promarníme a čas námi projde jako průvan. A k tomu máme jednu nedokonalou pomůcku, často matoucí, které se říká dějiny. Množství
pohlednicových obrázků, z nichž jsme si vybrali jen ty, kterým rozumíme, které nás zajímají a které se zároveň zdají na sebe navazovat. Dějiny jsou albem vybraných pohlednic k hlubokému zamyšlení a k ještě hlubším pochybnostem. Vždycky tam totiž nějaká ta pohlednice chybí...
Také už jsem za život nasbíral několik takových pohlednic. V roce 1967 jsem viděl s partou tehdejších vlasáčů ze schodů Národního muzea sochu svatého Václava, ale víc jsme dávali pozor, kdy zase přijede policie a rozežene nás nebo sebere. To byl čas krásných šedesátých let a odporného českého měšťáctví. Začal jsem psát písničky a přestal poslouchat rádio.
Pak jsem se nastěhoval do domu, který stával mezi muzeem a rozhlasem. Od noci 20. srpna 1968 jsem pak běhal kolem sochy svatého Václava, protože vůbec nebylo jasné, co to ta ruská okupace vlastně je. Ohlásili ji zatím jen v rádiu. V pět ráno se u sochy udělala už taková změť lidí, kteří také nevěděli, že se chtělo jít někam zeptat, ale kam? Šlo se tedy k budově komunistů. Tam už ale byli ruští vojáci, občas vystřelili do vzduchu a potom jeden lehký transportér vjel do lidí, zahlédl jsem jen, že někdo zůstal pod pásy. Byl křik a útěk a nějaká střelba a běželo se zpátky
k soše na Václavák.
Začal den a čas se vlekl v chaosu. Byly sundány názvy ulic a ukazatelé směru, to bylo vše, co dokázali lidé bez vůdců pro svou obranu udělat. Pak někdy odpoledne přijely k soše tanky. Bylo to těžko chápat, když tak hezky svítilo letní slunce. Pak už bylo kolem sochy narváno lidmi i tanky, zase zmatek, střelba a útěk a Národní muzeum bylo rozstříleno. Čas se na chvíli zastavil, strnul. Dostavila se totiž svinská bohyně nepohlednicových dějin, aby pro moji generaci nastavila čas i kalendář na nulu a začala nám odpočítávat nový osud, osud okupace.

Uběhla první pomalá hodina, první pomalý den, první pomalý týden, pak měsíc a kolem sochy se toho stále dělo mnoho. Ale objevily se už první policejní obušky. Mám z té doby jednu večerní pohlednici. Vracel jsem se z nějakého koncertu s kytarou na rameni, zastavil jsem se u Domu módy a díval se rozpačitě s ostatními chodci,
jak kordon policistů se snaží od sochy vytlačit pár sedících a postávajících jedinců. Civilisté sice ustupovali, ale pomalu a neochotně, odmlouvali, ale nebylo slyšet, co. Šéf policejního kordonu sice řval jako pominutý, ale jeho policisté se také pohybovali pomalu a neochotně, byl to strašně trapný a ubohý pohled. Pak z kordonu vyběhli zmateně asi tři policisti a bouchli si. Pár lidí začalo utíkat, pár si jich sedlo na zem a jeden z těch utíkajících zamířil k nám. Za ním běžel policista. Pár metrů ode mne ho dohnal a praštil obuškem přes záda. Ten člověk upadl.
?Co děláš ty kreténe?? řekl ten člověk ze země, zvedl se a držel se za záda. Nás stálo na chodníku snad deset a dívali jsme se na to jako na zjevení. Byli jsme okupovaní Rusama a kvůli tomu bil Čech Čecha. Mladý kluk v blbé zelené uniformě se sice ještě napřáhl, ale pak si nás všiml, a tak řekl: ?Já musím.?
?Hovno musíš, ty debile,? řekl ten udeřený. Chlapec v uniformě se rozpačitě rozhlédl, otočil se a utíkal zpět ke kordonu. Tím tahle pohlednice končí. Později sochu svatého Václava obklopili obrovskými dřevěnými sudovitými bednami plnými hlíny a v tom byly zasazené docela vzrostlé stromy. K soše se nešlo dostat, říkalo se tomu Štrougalovy sady.
Štrougal byl tehdy předseda vlády.
Další pohlednice. Vracel jsem se zase domů z koncertu. Ten den bylo kdesi mistrovství světa v hokeji a Češi porazili Rusy. Václavák byl plný slavících lidí a k soše jsem přišel ve chvíli, kdy se dav pustil do Štrougalových sadů. Stál jsem zase na chodníku, a jelikož jsem se bál o kytaru, tak jsem se jen díval. Asi to bylo pochopitelné, protože pár lidí si u mě nechalo flašku šampaňského a připojilo se k destrukci.
Bylo to nádherné a radostné, ze sadů nezbylo nic.
Další pohlednice. Nejspíš to bylo koncem roku 1969. Najednou se kolem sochy svatého Václava objevil zlatě zářící tlustý řetěz, který sochu obehnal a znepřístupnil. Je odlit jakoby z lipových listů, které by měly být národním symbolem, akorát že trčí těmi špičkami nahoru, aby propíchly zadek každému, kdo si na ně chce sednout. Je to bolševická náhražka ostnatého drátu a visí tam dodnes.
Teď pohlednice z Francie. Louka, potok, skála a les, kam jsem jezdíval utéct před mou tíhou holandské emigrace. Na ohníčku se dopékalo kuře, na tmavnoucím nebi zářil Jupiter. Ale psal se už rok 1995. Na chvíli jsme tentokrát utíkali před temnou hydrou české privatizace. Dodnes nevíme, kdo rozděloval komu a o jaký majetek šlo. Říkalo se, že když odéesák spadne do vody, tak napřed vyplavou špinavé peníze a pak čistý komunista. Eliška už kopala v bříšku Kateřiny a ještě ne čtyřletá Klárka šťourala klacíkem v žhavých uhlících a něco si pozpěvovala. Pak se otočila ke mně a řekla malinko šišlavě v logice pohádky: ?A Jardo, až se vrátíme do Prahy, ukážeš mi, kde bydleli komunisti?? Jupiter na nebi zářil dál, potok šuměl, naporcoval jsem kuře, navečeřeli jsme se a holky šly spát.. Já se díval na hvězdy a z auta ubylo tu noc víc alkoholu než mělo.
V roce 1997 jsem požádal primátora Prahy Jana Koukala, aby od svatého Václava ten řetěz už konečně sundali. Držel mě dlouho za ruku a povídal mi, jak jsem ho za bolševika ovlivnil svými písněmi a že samozřejmě ten řetěz půjde pryč. ?Každý rok tam dávám s prezidentem Havlem věnce a tohle jsem si neuvědomil. To není problém, to odstraníme, to je skutečně ostuda.? Neodstranil.
Takže jsem chtěl nedávno napsat příteli Pavlu Bémovi, který se teď stal pražským primátorem, ať ten komunistický řetěz konečně sundá, ale teď od pátku nevím. Byl zvolen nový prezident. Václav Klaus. Byl zvolen z milosti tajné aliance jidášů a těch, kteří tam ten řetěz kdysi dali. Přesto je to nová situace a slušnost velí počkat sto dní na to, co nový prezident udělá. Jestli sobě i soše ty okovy nechá. Začínám počítat.
Ale času už moc není. Před týdnem mě zastavil jeden chlapík a říkal: ?To že jste nešel do toho Národního se rozloučit s Václavem Havlem je nejdůležitější pro ty mladé. Oni si už dnes začínají myslet, že za komunismu se měli nejhůř komunisti.?
Takže dnes je to třetí den. V neděli 8. června to bude sto dní. Ten den v šest hodin večer se dostavím k soše svatého Václava s červenými látkami podpaží a začnu ten řetěz obalovat, aby už nebodal. Někdo mi jistě pomůže, sám to všechno obalit nezvládnu. Takže každý červenou látku s sebou! Zabalíme ten komunistický řetěz na rudo, ať je alespoň u toho Václava na koni jasno.

3. března 2003

Jaroslav Hutka

Proc maji politici "ochranku" i tam kde neni treba? Je to prevzata moda ze stredoamerickych republik?

Nedavno jsem v Sydney stal na krizovatce a videl jsem jak z limuziny vystupuje Premier of NSW se svoji manzelkou. Novy Jizni Wales ma neco pres 7 milionu obyvatel. A Premier "Ochranku" nema. Neni tady treba. Taky jsem si vsiml jak k limuzine pospicha s pokutovym blokem parkovaci urednik a limuzina urychlene odjela. Zakony zde plati pro kazdeho stejne, v Cechach taky?

Bydlel jsem 4 roky ve stejne ulici jako Premier. (Tri domy ode mne). Obcas jsme si vymenili par zdvorilostnich slov: Jak se mas George, diky Bobe, mohlo by to byt lepsi. Za ctyri roky jsem nevidel pred domem, za domem, v korune stromu ani nikde na strese domu v kterem pan Bob Carr (premier) bydli "ochranku" . Zajimavy.

Ma snad slouzit v Cechach " ochranka" k tomu aby se politici navzajem neokradli? Podle zpravodajstvi z ceskych novin z volby prezidenta bych se tomu ani nedivil. Prectete si:

Na toaletě Pražského hradu si stěžoval našemu redaktorovi pracovník:
ťJe to hrozné. Ztratily se tady všechny toaletní papíry, ukradli i papírové ručníky. Nikdo se neštítil odnést toaletní tekuté mýdlo. Takhle je to vždycky, když je něco zadarmo. Vždyť ti poslanci mají pěkné platy. Mají toto zapotřebí? Chtělo by to, aby tady už konečně někdo udělal pořádek...Ť

Proc tam nebyla "ochranka" ? Nemela by taky slouzit k tomu aby pani poslanci nekradli?
Jirka Vanek
http://www.exeat.com/xbox/vanek/

Smíříme-li se s faktem, že president byl zvolen tradičním způsobem, že okolnosti jeho zvolení jsou zákonitým odrazem kvality politického systému novodobé Národní fronty, pak je rozhořčení zklamaných odpůrců Václava Klause nepřiměřenou reakcí. Až vychladnou hlavy, zůstane holá skutečnost, že Václav Klaus je přes všechny své nectnosti zkušený politický profesionál, který úkoly presidentského úřadu, jemuž přikládáme význam neúměrný jeho skutečnému vlivu na život země, zvládne v mezích daných možností velmi dobře. Bez ohledu na to, co si kdo myslíme o jeho osobnostních vlastnostech a výkonu v dosud zastávaných funkcích, nelze mu upřít, že se vždy věnoval svému úřadu s nejvyšším nasazením a přizpůsoboval se nárokům vykonávané služby.

Není důvod si myslet, že jako president si povede jinak. Je nespravedlivé odsuzovat ho za ctižádost, vytrvalost a nezřízenou chtivost moci, které mu dovolily vyrovnat se s osmi neúspěchy, aby se až po deváté dočkal úspěchu. Každý z nás má právo usilovat o seberealizaci v oboru své působnosti a pro Václava Klause je presidentství přirozeným vyvrcholením jeho kariéry profesionálního politika. Trpělivým usilováním o zvolení neudělal nic než to, co byl sám sobě dlužen.

Budeme-li se držet střízlivého, věcného hodnocení, pak musíme uznat, že mimo Miloše Zemana u žádného z jeho soupeřů nebylo rozhodnutí ucházet se o presidentský úřad takovým přirozeným vyústěním dosavadní politické dráhy, jako právě u něj. Samozřejmě, zvolení Václava Klause pohřbilo naděje na změnu politického stylu, které mnozí spojovali se zvolením některé osobnosti, nesvázané s politikařením novodobé Národní fronty. Ale reformu systému nelze dělat od jeho vrcholku, takže tyto naděje byly stejně liché.V boji je třeba pokračovat jinými cestami.

Zvolení Václava Klause presidentem není důvodem k jásotu, ale ani národní pohromou. Až bude jednou opouštět úřad, bude hodnocen jako převážně dobrý president. Horší jsou okolnosti, které jeho zvolení provázejí.

Průběh volby presidenta obnažil nectnosti systému zastupitelské demokracie až ke kořenům. Přirozeně to posílilo hlasy volající po změně ústavního systému, po zavedení prvků přímé demokracie a omezení vlivu politických stran na život země. Důsledně proti přímé volbě presidenta zůstali pouze komunisté, zatímco ODS účelově změnila své dřívější stanovisko. Nyní však zvolení presidenta zmenšilo naléhavost tlaku na změnu ústavního systému a ODS ztratila motivaci, aby o ni usilovala. Hrozí nám proto, že nejméně dalších deset let zůstaneme hříčkou v rukou uzavřeného klubu
nespolehlivých,sobeckých, krátkozrakých parlamentních stran, pokud jako občané zůstaneme v pasivitě a nenajdeme k nim alternativu.

Václav Havel byl podezírán z uzavření tajných dohod s představiteli předlistopadového režimu, vyčítaly se mu špatně skrývané závislosti na některých bývalých komunistech a přičítala se mu odpovědnost za neuskutečněné vyrovnání s komunistickou minulostí země. Zazlívalo se mu i jeho první, krátkodobé zvolení československým presidentem komunistickým parlamentem. Jako český president však Havel ke zvolení podporu komunistů nepotřeboval a vždy oficielně ignoroval KSČM. Naproti tomu Václav Klaus se distancoval od "prázdného antikomunismu", otevřeně se ucházel o hlasy komunistů a dostal je. Stejně jako Václav Havel při své druhé kandidatuře, byl Klaus zvolen těsnou většinou jednoho hlasu (na rozdíl od Havlova
zvolení žádný z jeho možných odpůrců nebyl ve vězení).

Bez komunistů by opět propadl. Nastupuje tedy do úřadu se závazkem vůči nim. Dává najevo, že si je toho vědom, a bude se k nim podle toho chovat. Tyto presidentské volby jsou proto především úspěchem komunistů a až v druhé řadě vítězstvím Václava
Klause. Deset let po hanebné likvidaci Československa začala nezastřená demontáž výsledků převratu z listopadu 1989. Komunisté se vracejí do Národní fronty a teoreticky jim nic nebrání, stát se znova její vedoucí silou. Paradoxem a jedinou kladnou stránkou zásahu komunistů do volby presidenta je pouze skutečnost, že Česká republika bude i nadále jediná mezi desítkou nových členských států Evropské unie, jejíž hlavou nebude bývalý komunista či dokonce nějaký "překabátěný" čelný komunistický funkcionář.

Nebylo-li zvolení Václava Klause presidentem České republiky obnovením opoziční smlouvy v nové podobě, dohodnutým mezi vedením ČSSD a ODS za zády voličů, pak je lze hodnotit pouze jako potupný, zasloužený výprask vládní koalici a zejména sociálním demokratům. ČSSD byla kdysi stranou, kterou reprezentovala Zemanova "vláda sebevrahů."

Od té doby do presidentských voleb urazila kus cesty a dosáhla toho, že by si zasloužila titul "strana politických sebevrahů.". Vedoucí politická strana vládní koalice, která nedokáže vyslat do klání o nejvyšší politickou funkci ve státě člověka, jenž by byl přijatelný aspoň pro její vlastní zákonodárce, jejíž politický aktiv je vnitřně natolik rozháraný, že v kritickém momentu boje o moc ve státě nedokáže vystupovat navenek jednotně, jejíž zákonodárci opakovaně věrolomně porušují volební dohody, strana, jejíž poslanci raději hlasují pro kandidáta opozice, než by zvolili svého bývalého předsedu či kohokoli z koaličních kandidátů, budí dojem, že se rozhodla k politické sebevraždě. Stejně tak koalice, která má v parlamentě dostatečnou sílu, aby s pomocí nezávislých prosadila svého kandidáta,a připustí zvolení představitele opozice, není zřejmě způsobilá vládnout. Těším se na vyvozování politické odpovědnosti za tento debakl v koalici a uvnitř ČSSD zvlášť. Přirozenou sebeobrannou reakcí politického organismu by měl být rozpad koalice, pád vedení ČSSD a vypsání předčasných voleb. Zajímavým detailem příštího vývoje bude chování Unie svobody. Zůstane-li tato strana nadále součástí zřejmě nefunkční koalice, prokáže definitivně, že ji nezajímají politické ideály, ale pouze křesla.

Sdělovací prostředky komentovaly průběh presidentských voleb vyváženě. První reakce na zvolení Václava Klause jsou ovšem velmi různorodé a více emocionální. Je to přirozeným důsledkem skutečnosti, že Václav Klaus je osobností, vůči které je těžké zůstat lhostejným. Má vášnivé ctitele i odpůrce. Jak při vyjádření nesouhlasu, tak při holdování vítězi je snadné překročit hranice dobrého vkusu. Podařilo se to např. sobotním Lidovým novinám, které uvedly přehled všech presidentů, kteří se od r. 1918
vystřídali na pražském Hradě a předřadily přitom fotografii desátého Václava Klause před prvního TGM, jako by chtěly naznačit, že jde o souměřitelné osobnosti, které nějak patří k sobě. Byl to nešťastný nápad. Ty dva muže skutečně spojuje jen sídlo na pražském Hradě.

Jsou ale presidenty odlišných států a k zakladatelskému významu TGM pro Československo se úloha Václava Klause v životě České republiky nedá přirovnávat pro odlišnost dějinných okolností. A zejména je takové spojení fotografií nevhodné už proto, že Václav Klaus nese svůj díl politické odpovědnosti za zničení díla TGM. Ostatně lze polemizovat i s nápisem na titulní stránce, podle něhož "parlament zvolil 10.presidenta v historii republiky." Slováci by mohli takový titulek chápat
jako další projev "čehúnské" arogance, která dovolila Čechům, aby si přisvojili československou vlajku a nyní si přisvojují i československé presidenty, ač v době jejich působení neměla Česká republika právní subjektivitu, takže českými presidenty dost dobře být nemohli. Je vůbec podivné dívat se na samozřejmě se tvářící řadu presidentů, kteří jako by si byli svým postavením rovni, když někteří byli zvoleni demokratickým způsobem, zatímco ti druzí byli představiteli režimu, nastoleného násilným převratem, nebo dokonce udržovaného při životě Sdělovací prostředky komentovaly průběh presidentských voleb vyváženě.

První reakce na zvolení Václava Klause jsou ovšem velmi různorodé a více emocionální. Je to přirozeným důsledkem skutečnosti, že Václav Klaus je osobností, vůči které je těžké zůstat lhostejným. Má vášnivé ctitele i odpůrce. Jak při vyjádření nesouhlasu, tak při holdování vítězi je snadné překročit hranice dobrého vkusu.

Podařilo se to např. sobotním Lidovým novinám, které uvedly přehled všech presidentů, kteří se od r. 1918 vystřídali na pražském Hradě a předřadily přitom fotografii desátého Václava Klause před prvního TGM, jako by chtěly naznačit, že jde o souměřitelné osobnosti, které nějak patří k sobě. Byl to nešťastný nápad. Ty dva muže skutečně spojuje jen sídlo na pražském Hradě. Jsou ale presidenty odlišných států a k zakladatelskému významu TGM pro Československo se úloha Václava Klause v životě České republiky nedá přirovnávat pro odlišnost dějinných okolností. A zejména je takové spojení fotografií nevhodné už proto, že Václav Klaus nese svůj díl politické odpovědnosti za zničení díla TGM.

Ostatně lze polemizovat i s nápisem na titulní stránce, podle něhož "parlament zvolil 10.presidenta v historii republiky." Slováci by mohli takový titulek chápat jako další projev "čehúnské" arogance, která dovolila Čechům, aby si přisvojili československou vlajku a nyní si přisvojují i československé presidenty, ač v době jejich působení neměla Česká republika právní subjektivitu, takže českými presidenty dost dobře být nemohli.

Je vůbec podivné dívat se na samozřejmě se tvářící řadu presidentů, kteří jako by si byli svým postavením rovni, když někteří byli zvoleni demokratickým způsobem, zatímco ti druzí byli představiteli režimu, nastoleného násilným převratem, nebo dokonce udržovaného při životě okupační armádou.

Postavit do jedné řady s TGM Gottwalda, Svobodu nebo Husáka, jako by byli jeho legitimními nástupci, může jen novinář s hodně silným žaludkem. Touha zalichotit se novému pánovi Hradu zřejmě dělá pravé divy.okupační armádou. Postavit do jedné řady s TGM Gottwalda, Svobodu nebo Husáka, jako by byli jeho legitimními nástupci, může jen novinář s hodně silným žaludkem. Touha zalichotit se novému pánovi Hradu zřejmě dělá pravé divy.

TIME - Sunday, February 23, 2003 - Iraq: Hans Blix

ALL EYES ON THE INSPECTOR

An interview with the U.N. diplomat. He talks about Iraqi
credibility, the necessity of a military threat and wrangling
within the Security Council

TIME: In a perfect world, how long should inspections proceed before
you know whether Iraq is cooperating?

Blix: It should not take a very long time. There will always be a
residue of uncertainty, but for the larger things, industrial-scale
activities, I think within a number of months.

TIME: Do you think Iraq is becoming more cooperative?

Blix: There is clearly a difference between ...

... full text at:

http://time.com/time/covers/1101030303/wblix.html
http://time.com/time/covers/1101030303/wblix2.html
http://time.com/time/covers/1101030303/wblix3.html

------------------------------------------------------------------------
TIME - Sunday, Feb. 23, 2003 - Iraq: Hans Blix

ADDITIONAL QUESTIONS FROM TIME'S INTERVIEW WITH HANS BLIX

TIME: Have you seen any sign that the massive worldwide demonstrations
against a war have emboldened Saddam Hussein to drag his heels?

Blix: No, not yet. But we have seen internal legislation that came
from Iraq. We had been told that there would be a law going through
the national assembly, and the very same morning that I gave my
statement we received a decree. It was very short and signed by
President Saddam Hussein, and we haven't heard anything since then.
We have been asking them, is this the beginning? Are you going to
go further with complete legislation, or is this all? If it is all,
it's very limited.

TIME: Don't the al-Samoud rockets, which exceed the proscribed range,
constitute a material breach?

Blix: The decision whether something is a material breach is ...

... full text at:

http://time.com/blix

Brante sve obcanske pravo ucastnit se referenda
o vstupu do EU i v zahranici.

Kde?

www.muselik.com

Hezky tyden Vam preje

PAMATNIK ZAHRANICNICH CECHU
c/o Jirina Fuchsova

23. unora 2003

Celou diskusi o "prezidentskych faulech" ve veci utoku na Irak naleznete na

www.mujweb.cz/www/irak

Nejzajimavejsi na vystave o ceskem a slovenskem exilu je, ze mapuje od predminuleho stoleti nase exily az do roku 1959. Na nas exil 1959-1989 pry se dostane
"za ctyri roky"....

Dosud zijici uprchlici z komunistickeho
raje a obeti nasilneho zadrzovani statniho obcanstvi, odmitanych restituci
a odpirani ucasti na ceskych volbach by preferovaly, kdyby se vystava o exilu
etc zacala nejdrive zajimat o obeti dosud zijici, a postupovala zpusobem od dneska
do minulosti.....
Jirina Fuchsova, PAMATNIK ZAHRANICNICH
(1939-1989) CECHU, Plzen/Los Angeles

15. II. 2003

----- Original Message -----
From: "Darius Nosreti" <info@darius.cz>
Sent: Sunday, January 19, 2003 4:25 PM

> V Brne zacala prvni cast projektu o ceskem
> a slovenskem exilu
> [...]

Vazeny pane Kominku,
dekujiza dopis a za upozorneni na website <svedomi>. Prostudoval jsem prislusne
materialy a vetsinou s nimi souhlasim. Mam zajem i o dalsi periodicke informace,
ktere nabizite. Avsak ziji ve Svedsku uz od r.65 a o ceskych pomerech nemam
velky prehled. Predpokladam, ze jste v kontaktu s Dr.Valachem mluvcim nasi
organizace za primou demokracii. Dr.Valach je univerzitnim lektorem MU v Brne.
Ja sam pracuji hlavne v celosvetovem meritku. Krome Evropy mam kontakty hlavne v
USA a v Kanade. Urcita aktivita se rozviji i ve Svedsku.
Co se tyce <idleworm>, neni to nic duleziteho. Je to internetova hra imitujici
chystanou valku v Iraku.
Srdecne zdravi Jiri Polak

Milo Komínek svedomi@applet.cz
2. únor 2003

Pane Polák, zdravím a oznamuji, ze nejsem schopen otevrít Vasi zprávu na
www.idleworm.com. Nevím proc ???
Máte-le zájem si precíst nás internetový ZPRAVODAJ, který se doplnuje kazdé
dva týdny, tak je Vám k dispozici. Jsem vydavatelem Svedomí a OBRANA NÁRODA.
Zdraví cehokanadan MILO KOMÍNEK - predseda Obcanského sdruzení JEDNOTA
NÁRODA.

Otevrte si prosím www.svedomi.cz.

Jiri Polak jiri.polak@swipnet.se
31. leden 2003, Pá 19:02

Vazeni,
prof.Ted Becker, ktery ma smysl pro humor jako my Cesi, mi dal tip,
ktery Vam predavam: www.idleworm.com pak kliknout na News a pak
na GulfWar2

Ceska vlada byla mezi temi, ktere podporily Bushovy plany na valku.
Nevim, jaka je podpora valky mezi ceskymi obcany. Avsak podporu
vyslovila i Danska vlada, zatimco podle pruzkumu verejneho mineni je 79
% Danu proti. Celkove v Evrope je, podle informaci, 82 % proti. Bush nam
hraje do rukou. Nuti nektere vlady postavit se proti velke vetsine
vlastnich obcanu, cimz se dale diskredituje stranicky parlamentarismus
bez obcanske kontroly jakozto antidemokraticky system.

Tvrzeni, ze by nejake zbytky vycichlych chemikalii nebo davno
pochcipanych bakterii, nebo i sem tam nejaka jaderna naloz ohrozovaly
USA a ospravedlnovaly zabijeni bezbrannych zen a deti je naprosty
nesmysl. Je potesitelne, ze se proti temto planum zdviha vlna odporu po
celem svete vcetne USA.

Obavam se vsak, ze valka je nevyhnutelna, pro
uspokojeni Bushovy prestize.
Zdravi
Jiri Polak

Z dopuštění osudu, či spíše ze sobectví parlamentních stran, bude letošní
karnevalové veselí zpestřeno neobvyklým divadlem - třetím pokusem o zvolení
presidenta. Nevíme, zda nás zástupci lidu obdaří z únavy zvoleným, po
presidentském postu neochvějně bažícím Václavem II., nebo zda se koalici
nakonec podaří protlačit náhradního kandidáta, když její rádoby první
garnitura propadla, či zda politici konečně uznají meze zastupitelské
demokracie a přenechají volbu presidenta národu. Víme však, že bez ohledu na
nalezené řešení je dosavadní průběh volby presidenta projevem pokleslé
politické morálky zastupitelských sborů, nadřazujících svá úzce stranická
hlediska nad povinnost v určitých situacích najít shodu za každou cenu.
Nedejbůh, aby nás tito lidé vedli za války nebo v době jiné srovnatelné
dlouhodobé pohromy. Mimo to jsou potíže se zvolením pro všechny přijatelného
presidenta dokladem nezpůsobilosti vládní koalice řešit krizové situace
vzájemnou dohodou jejích členů. Nejhorší vysvědčení si v této historické
zkoušce vystavila sociální demokracie, která jako určující složka koalice
nenašla ve svém středu kandidáta, který by byl přijatelný aspoň pro všechny
její poslance a senátory. Kupodivu cítila tato strana potřebu
nevděčně"odstřelit" svého bývalého vůdce, jenž ji z nevýznamnosti přivedl až
na vrchol polického spektra. Nejen to, strana mlčí k soustavnému znevažování
až zesměšňování Miloše Zemana ve sdělovacích prostředcích do té míry, že to
působí dojmem, jako by si jeho odpůrci ve straně ty četné mediální útoky
objednali. Naproti tomu, uvěříme-li Ondřeji Neffovi (viz LN 11.2.), že Miloš
Zeman je osoba závislá na alkoholu, pak bychom ovšem museli pocítit spíše
obdiv k ČSSD, že napravila chybu při výběru a nakonec nás na úkor svých
ambicí ušetřila ostudy, protože takoví lidé nepatří za volant auta, natož do
čela státu.

Selhání koalice a ČSSD zvlášť vyniká na pozadí až fanatické jednoty ODS,
která stojí za svým guru jako nerozborná zeď. Je to trapné už proto, že
pramenem potíží není úplná absence osobností v koalici, ani v samotné ČSSD.
Chybí jen schopnost se dohodnout. Nerozumnost počínání koaličních politiků
vidíme například na rychlém útěku od záměru kandidovat Pavla Rychetského. V
případě jeho zvolení by přišel do čela státu po Václavu Havlovi další
chartista, navíc vzešlý z nejsilnější parlamentní strany. To je velmi cenná
kombinace. Jeho původ v ČSSD by nebyl na závadu, protože Pavel Rychetský je
především právník, a pak teprve straník. Od muže, jehož od presidentské
kandidatury odrazovala nemožnost vyhnout se používání služeb ochranky,
bychom se nemuseli obávat orgií ješitnosti, naopak lze předpokládat, že by
se úřad presidenta v jeho podání zbavil značné části svého monarchistického
nátěru. Jeho právnické vzdělání a zkušenost s aplikací práva by byly
nesmírně užitečné v řadě situací, které provázejí výkon presidentských
povinností. Přitom to je člověk, který aspoň někdy dokáže přijít s
překvapivými rozumnými názory a stát za nimi. Nebyl by tedy jen dekorativní
figurkou. Nemá sice fanklub nadšených obdivovatelů, ale také proti němu
nestojí zástupy vášnivých odpůrců. Nerozděloval by tedy národ. Asi by
nesplnil očekávání těch, již chtějí mít za každou cenu na Hradě "tatíčka",
ale jiný kandidát takového ražení se letos stejně jaksi neurodil. Měli
bychom civilního, neokázalého, leč důstojného prvního úředníka státu. Přesto
jakési blíže nedefinované "vady", které jsou ve srovnání s výše zmíněnými
přednostmi malicherné, ho činí nepřijatelným dokonce i pro část sociálních
demokratů, o unionistech a lidovcích nemluvě. A tak tedy nad ním koalice
ohrnula nos a raději snad zvolí vůdce opozice.

Předáci koalice se mimo to zřejmě chystají propást příležitost prokázat, že
jejich mozkové závity přece jen nejsou zcela zarezivělé a zanesené kolomazí.
Odchod Václava Havla a nedostupnost osobností "tatíčkovského" typu je
skvělou příležitostí k důkladné změně stylu výkonu presidentského úřadu.
Jejím dokonalým využitím by bylo obsazení Hradu ženou. Socialisté se vždy
považovali za bořitele tradic a nositele pokroku. Pokud by sociální a
křesťanští demokraté po takovém řešení sáhli, prokázali by, že přece jen
dosud nezdegenerovali v pouhé zkostnatělé politické manipulátory. Ani v
případě, že by chtěla koalice jít touto netradiční cestou, by nemusela
ztroskotat na úplné absenci úctyhodných kandidátek. Zdá-li se někomu, že
paní senátorka Jaroslava Moserová, která v druhé volbě sklidila překvapivý
úspěch, je již za zenitem fyzické výkonnosti a není tedy vhodné ji vyslat do
třetí volby , jistě by se našla kandidátka na vrcholu sil. Například bývalá
ministryně zdravotnictví v Tošovského vládě, senátorka Zuzana Roithová, by
určitě na Hradě ostudu neudělala.

Ale je snazší vidět na lidech chyby a chybičky a pohodlně pokračovat v jízdě
po vyjetých kolejích, než střízlivě zvážit poměr kladů a záporů kandidátů a
pustit se netradiční cestou. Takže se skutečně může stát, že koalice dá
přednost opozičnímu presidentovi. To by byl ale tak pádný důkaz její
nezpůsobilosti vládnout, že by stál za vypsání nových voleb. Vedoucí
politická síla, která se nedokáže vnitřně sjednotit, aby její představitel
dobyl nejvyšší úřad státu, je hodna vést masopustní průvod bláznů, nikoli
národ.

"Switzerland would have every reason to stay out of this [illegal]
war. ... However, Switzerland's traditional [foreign policy] is to
side with those opposed to war."

A United States-led military strike against Iraq - conducted without
a UN mandate - would be an infringement of international law, Swiss
legal experts have warned.

Jean Michel Berthoud (translation: Jacob Greber)

The US secretary of state, Colin Powell, presented Washington's case to
the UN Security Council on Wednesday in an effort to secure its backing
for war. As debate about the legality of a looming war in Iraq
intensifies, many Swiss academics argue that the only way to ensure
peace is through respect for international law. In particular, they
point out that the concept of "pre-emptive self-defence", cited by the
Bush administration as the justification for war, is a fiction without a
United Nations mandate.

Daniel Thürer, professor of international law at the University of
Zurich, says the Iraqi conflict represents a crucial test case for
international law. "If a second Iraq resolution is passed which
authorises the explicit use of force this would be a strengthening of
international law," Thürer told swissinfo. However, he worries that the
world's remaining super power is in a position to unilaterally overturn
international law - although he hopes the US will "comes to its senses"
early enough.

"Material breaches"

International legal arguments have flourished in recent weeks, after
Washington declared the January 27 report by UN weapons inspectors clear
evidence that Iraq had failed to comply with Security Council resolution
1441. Resolution 1441, passed on November 8, 2002, requires Baghdad to
open Iraq to unimpeded weapons inspections and make a full weapons
declaration. On Wednesday, the US secretary of state, Colin Powell, put
forward what the US claimed was conclusive evidence of Iraqi "material
breaches" against resolution 1441.

Thürer, although concerned about the threat of US unilateralism, does
not believe a go-it-alone approach by the Bush administration would mark
the end of international law. Experts, such as Marcelo Kohen from
Geneva's Graduate Institute of International Studies, accuse the US of
conducting a "coup d'čtat against international law" - something Thürer
believes is overstated.

What's a UN resolution worth?

Much of the legal debate surrounding the Iraqi crisis centres on
questions about the value of UN resolutions in the post-Cold War era.
Albert A. Stahel, professor of political science and strategic studies
at Zurich's Federal Institute of Technology, says UN resolutions have
only ever been worth as much as the big powers choose to invest in them.
"Today's reality, however, is that there is only one world power,"
Stahel told swissinfo.

While four other states hold a Security Council veto, traditionally UN
sanctions only succeed when the US is on board. "The Cold War was
conducted with relatively few UN resolutions, [largely] because of the
balance of power that kept the US and Soviet Union in check," Stahel
says. These days, there is no such counter-weight, ensuring that
resolutions require US backing. "The exception is the
Israeli-Palestinian conflict," he says.

Europe split

One of the most striking consequences of Washington's war strategy has
been its impact on European unity.
Stahel criticises countries such as Britain, Spain and Italy for backing
the US position - irrespective of the consequences for international
law. "[By contrast] France and Germany have made it clear that UN
inspectors should be given more time to do their job," Stahel says.

Consequences for Switzerland

The Swiss position remains firmly opposed to a war, and the government
has made it clear that any military action should have UN backing.
Victor-Yves Ghebali, from the Graduate Institute of International
Relations, says a US attack on Iraq without a full UN mandate would push
Switzerland back to its traditional stance of neutrality.

"In this case, Switzerland would have every reason to stay out of this
war because it would be an illegal war," Ghebali told swissinfo. "I
believe, however, that Switzerland's traditional [foreign policy] is to
side with those opposed to war in order to distinguish itself from those
who unquestioningly back the US," he adds.

War now inevitable?

Despite all the debate about international law and the conduct of
foreign policy, many observers now wonder whether war is inevitable.
Heinz Krummenacher, from the Swiss peace foundation swisspeace, believes
war cannot be avoided, particularly given the strategic importance of
Iraq's oil reserves, "as well as the president's hate-fuelled words".
"Wars can be stopped.but not in this case," Krummenacher says.

"Mr Bush is on the warpath, while his whole entourage [of] Cheney and
Rumsfeld is set on war."
Swisspeace believes that dangerous assumptions have been made about how
a war in Iraq will be played out. Much of it is based on the 1991 Gulf
war, when US-led forces expelled Iraqi troops from Kuwait within weeks -
and without significant Allied casualties. This time around, things
could be very different, he warns. "There are positive as well as very
negative scenarios," Krummenacher says. "But if we could do it, the
safest solution would be to avoid this war."

O Hucínove zivote vzniká scénár
Prerov

Rozporuplný zivotní príbeh politického vezne komunismu, po listopadu dustojníka ceské tajné sluzby a nyní cloveka obzalovaného ze sedmi zlocinu, Vladimíra Hucína z Prerova, se stal námetem k celovecernímu hranému filmu. Na jeho scénári jiz nekolik mesícu pracuje Jirí Krizan, drzitel Ceského lva za scénár k filmu Je treba zabít Sekala. Zarputilý protikomunistický bojovník Hucín byl za totality veznen a po listopadu nastoupil do BIS. Pred dvema roky ho policie obvinila mimo jiné ze zneuzití pravomocí a nedovoleného ozbrojování a znovu se dostal pred soud. Prípad vyvolal rozporuplné reakce. Hucín totiz tvrdí, ze se stal nepohodlným, nebot upozornoval na staré kádry ve státní správe a bezpecnostních slozkách. Policie naopak opakovane prohlásila, ze postupovala zcela v souladu se zákonem. Scenárista Krizan, sám spoluautor legendární petice Nekolik vet, uvedl, ze Hucínovy postoje jsou pro filmové zpracování ideální: "Jeho cistota, pevnost, neústupnost v názorech a schopnost celit moci, nátlaku a ohrození se jako predobraz a vzor pro vytvorení velkého literárního ci filmového hrdiny prímo nabízí." Vladimír Hucín prozradil, ze ho Krizanuv zájem velmi tesí. "Vím o tom, ze komunisté mu v padesátých letech popravili otce, a na mém prípadu se bohuzel ukazuje, jak se spolecnost s komunismem dodnes nedokázala vyrovnat," podotkl Hucín. Jeho proces u prerovského soudu je nyní prerusen. Soudce Jirí Jelínek prohlásil, ze film nebude mít na rozhodování soudu vliv. "Soud se snazí najít pravdu a posoudit, zda je obzaloba s dukazy oduvodnená," pripomnel Jelínek. Scenárista Krizan vsak na výsledek procesu cekat nebude. "Scénár bude hotov, az ho dopísu. Výsledek procesu me jako autora nezajímá. V mém pojetí to dopadne, jak budu chtít já."

***

ROZPORUPLNÝ PRÍBEH. Vladimír Hucín byl veznen za komunismu, po listopadu pracoval v BIS, ted je obzalován ze sedmi zlocinu. O jeho zivote chystá Jirí Krizan film.


3.2.2003 Kultura - strana 5
Jirí Krizan: Hucín je chlap s cistýma ocima a poctivou rukou
Prerov


Scenárista Jirí Krizan tvrdí, ze ho k seznámení s bývalým dustojníkem ceské tajné sluzby Vladimírem Hucínem primely zprávy o jeho údajných zlocinech a ignorance ministra Grosse. V Hucínovi vsak poznal poctivého cloveka a nyní o nem píse film.

Kdy padlo rozhodnutí napsat scénár k celovecernímu filmu o zivote Vladimíra Hucína?

Je to vubec mozné? ptal jsem se, kdyz jsem procítal zprávy o zlocinných rejdech bývalého dustojníka tajné sluzby Hucína, vykresleného v médiích jako zavilého antikomunisty s teroristickými sklony a psychopatického magora. Jeho zatcení bylo jen logickým vyústením vseho, co podle obzaloby napáchal. A tak jsem cekal, k cemu ho odsoudí. Jenze potom ministr vnitra Gross predvedl, jak ctí presumpci neviny. V televizním poradu prohlásil, ze vsichni, kdo se zastávají Hucína, se budou stydet a divit, jak hrozné zlociny spáchal. Grossova ignorance mne primela k tomu, ze jsem jednoho dne, po tom, co prázdné výsledky vysetrování nedovolily drzet ho dál ve vazbe, zazvonil na Hucínuv domovní zvonek. Otevrel mi chlap s úzasne cistýma ocima, podal mi pevnou a poctivou ruku a pozval me dál. I jeho rec byla poctivá. Tak jsem se s ním sprátelil.

Cisté oci, pevná a poctivá ruka... Stací to?

Kolik takhle vybavených lidí u nás znáte? Písu rád o výjimecných lidech. Obávám se, ze nám sakramentsky chybí hrdinové. My je umíme leda ponizovat, nicit a ostouzet. Jako katolíci po staletí Jana Husa. Jako komunisti a dalsí levicáci nase legionáre, západní vojáky a letce, bratry Masínovy, hrdiny z bolsevických lágru, na jejichz seznamu pribývají místo medailí krízky. A lid sám se zmohl akorát na zboznení Svejka.

A pri psaní se striktne drzíte Hucínových osudu?

Kdybych popsal vsechno, co prozil, jak s ním bylo zacházeno a jaké zvuli byl vystaven, nikdo by tomu neveril. Kazdý by rekl, ze je to sílene prehnané. Hlavne proto, jak hrozne je s ním dnes nakládáno ze strany policajtu, státního zastupitelství a soudu. Býval za svoji protikomunistickou cinnost tvrde vysetrován, souzen a trestán bolsevickým rezimem, ale svým zpusobem korektneji a prijatelneji nez dnes. Absurdne je to Vladimír Hucín, kdo by mohl ríct, ze za komunistu bývalo líp. Coz by on samozrejme nikdy nerekl.

Myslíte uz na konkrétního reziséra?

Ano. Na Vladimíra Michálka, protoze je u nás nejlepsí.

Neoslovuje vás Hucínuv príbeh proto, ze jste spoluautorem Nekolika vet a vás otec byl v padesátých letech po inscenovaném politickém procesu popraven?

To jiste hraje velkou roli, i kdyz nejen to. Komunistická strana je oznacena zákonem za zlocinnou organizaci. Ale víc nez deset let po vzniku tohoto zákona její bývalí protagonisté stále vysetrují, "hlídají zákonnost" coby státní zástupci a soudí. A soucasní komunisté se zacínají drát na posty nejvyssí. A kandidáti na prezidenta republiky, vyjma senátorky Moserové, jim v tom pomáhají a vstrícne se na ne usmívají. Je to vubec mozné?

***

Pane Jemeliku,

zarukou verejnosti procesu neni duvernik (v pripade Hucina Bok, v pripade Setiny Vachalovsky), nebot ten se u soudu po radnem pouceni zavazuje k mlcenlivosti. V opacnem pripade se vystavuje trestnimu stihani. To ze si zejmena novinari v roli duverniku dokazi poradit s utajenim procesu, je vec jina.
Tot tedy k otazce verejnosti a neverejnosti procesu. Mimochodem nase ustavni zakony a na ne navazujici pravni normy a mezinarodni smlouvy a umluvy jasne hovori a pravech obcanu, tedy i trestne a jinak stihanych. Pouze v mimoradnych pripadech,kdy obzalovany vyzaduje sam neverejne projednavani, jsou jeho prava respektovana a ucast verejnosti je omezena. tot ovsem neni pripad Vladi Hucina, Jiriho Setiny a mnoha dalsich, pri nichz samolibi soudci v rozporu s Ustavou a na ni navazujici normy, smlouvy a umluvy, vylucuji verejnost z projednavani an blok. Tim nejen zlehcuji projednavani konkretnich deliktu ale zaroven tim davaji najevo svoji zavislosti na politicke moci. Vic uz mne nenapada. kazdopadne se jedna o zhuverilost a zhovadilost, ktera si nezada s praktikami procesu z padesatyh let, pouze s tim rozdilem, ze tehdy byly ony procesy az nadstandardne verejne...

Jirka Vanek
http://exeat.com/xbox/vanek/Petice.html

PS: A jak je to pri soudnich liceni v USA v pripadech, kdy se deliktu dopustil pracovnik, respektive agent CIA nebo FBI ? Az na vyjimecne pripady, kdy by verejnym projednavanim byla jednoznacne a prokazatelne ohrozena bezpecnost obyvatel a deklarovana celistvost USA, jsou veskere soudni procesy verejne.



----- Original Message -----
From: hispagra
To: vjr@vjrott.com
Cc: gvanek@iprimus.com.au ; j.culik@slavonic.arts.gla.ac.uk
Sent: Wednesday, January 22, 2003 12:25 AM
Subject: Hučín a j.

... k doplnění ... uvádím, že z hlediska naší legislativy je soud s p.Hučínem skutečně veřejný. Veřejnost sice byla vyloučena kvůli projednávání utajených skutečností, ale nahrazuje ji důvěrník, kterého si p.Hučín vybral. Tím je p.John Bok, předseda spolku Šalamoun, který se zúčastňuje všech řízení. Jeho přítomnost je zárukou skandalizace soudu v případě,že by si vedl nezákonně. Podle jeho sdělení soud se nyní chová v této kauze korektně a p.Hučín nevyužil možnosti požádat o milost presidenta republiky (jak asi víte, spolek Šalamoun podpořil několik desítek žádostí o milost a v některých případech byl úspěšný) ...

V souladu se statutem Ceny Jaroslava Jandy za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky České republiky (Příloha k usnesení vlády ze dne 30. května 2001 č. 532) navrhujeme dnešním dnem, takřka symbolicky ve všeobecně uznávaný Den lidských práv, na tuto cenu
- za aktivní činnost v bezpečnostní komunitě a
- za celoživotní prospěšnou práci v oblasti bezpečnostní politiky a její osvěty
za rok 2003
pana VLADIMÍRA HUČÍNA

Cely text: http://exeat.com/xbox/vanek/

----- Original Message -----
From: Frank Baychek
To: Ondrej Neff
Cc: suchanekj@seznam.cz ; Vanek ; George Svehla
Sent: Thursday, January 16, 2003 8:01 PM
Subject: FW: Petice

Vazeny pane Neffe.
Budou-li Vas nekdy soudit v Ceske Republice - doufate ze Vas proces bude verejny?
Dnes Hucin, zitra Neff !
Kdo Vam potom pomuze?

Zdravi
Frank Baychek ( Frantisek Bejcek )

-----Original Message-----
From: Jaroslav Suchanek [mailto:suchja@technoprojekt.cz]
Sent: Thursday, 16 January 2003 6:16 PM
To: Neff Ondrej
Cc: Vanek George
Subject: Petice


Vážený pane Neffe,

nemohl byste prosím uveřejnit Vaňkovu petici za veřejný proces s Vladimírem Hučínem? Nejde přece o žádné věcné zasahování do procesu, nýbrž o procedurální záležitost, která je jistě správná a zcela v duchu demokratických pravidel.

S pozdravem

Jaroslav Suchánek

Vazeni pratele, moznost podepsat petici za verejny soud s Vladimirem Hucinem
je do pulnoci 14.unora 2003. Po te bude petice oficialne poslana uradum, ktere
by mely spravedlive rozhodnout  ve prospech politicky pronasledovaneho Vladimira Hucina.
Vsem kteri jiz podepsali mockrat dekuji a verim ze i Vy zvazite pridat sve jmeno k signatarum
kterym osud demokracie v Ceske republice neni lhostejny.
Prosim, venujte trochu casu a prectete si jmena pod petici.
Srdecne zdravi
Jiri Vanek   Pokud s petici souhlasite a chcete pripojit svuj podpis, poslete prosim mail na adresu   gvanek@iprimus.com.au s Vasim jmenem a bydlistem. Pokud Vase kodovani cestiny je rozlicne nebo chcete vedet o petici vice :  http://exeat.com/xbox/vanek/Petice.html
21.12.2002
Prezident ČR
Ministr spravedlnosti
Předseda Ústavního soudu
Poslanci a senátoři
Okresní soud v Přerově
Petiční výbor

Věc: Petice za veřejný soud s politickým vězněm Vladimírem Hučínem


Ústava České republiky v Čl. 96 odst. 2 i Listina základních práv a svobod v Čl. 38 odst. 2, nemluvě o přijatých mezinárodních úmluvách a dohodách, jež se ČR zavázala dodržovat, proklamují procesní zásady jednání před soudem - ústnost a veřejnost. Princip veřejnosti soudního řízení sleduje jednak prvek kontroly činnosti soudů a jednak prvek prevence. Právo veřejného procesu je dodnes upíráno bývalému i současnému politickému vězni Vladimíru Hučínovi, jehož ostudná kauza již vešla do podvědomí veřejnosti i za hranicemi našeho státu. V této kauze se nelze dovolávat institutu vyloučení veřejnosti (§ 116 občanského soudního řádu, § 200 trestního řádu), čehož jsme svědky. Veřejnost může být vyloučena pouze v případě, kdyby veřejné projednávání věci ohrozilo státní, hospodářské, obchodní nebo služební tajemství, důležitý zájem účastníků řízení, nerušený průběh jednání nebo mravnost. Nic z uvedeného nelze v kauze Hučín aplikovat, pokud všichni sledujeme stejný cíl - vybudovat zdravou demokratickou společnost a vymýtit z ní s konečnou platností kompromitované komunistické a estébácké struktury, jejichž přítomnost na vysokých postech není žádným státním tajemstvím. Veřejný proces by za těchto všeobecně známých okolností naopak sloužil veřejnému zájmu o tolik potřebnou očistu. A k následné prevenci...! Vladimír Hučín není, jak je známo, vázán žádným služebním tajemstvím; BIS jej zbavila mlčenlivosti.

Žádáme vás proto, abyste se zasadili o dodržovaní lidských práv v České republice, která již stojí na prahu Evropské unie, a nemůže a nesmí soudit lidi za zavřenými dveřmi bez přítomnosti veřejnosti a novinářů. Takové jednání je po právní stránce v EU nepřijatelné a nám, kteří si vážíme demokracie, bolestivě připomíná léta komunistické totality a teroru.

V kauze Hučín najdeme jak komunisty tak agenty StB a KGB spolu s jejich psychopatickými spolupracovníky!  Jeden z nich je plk. Jan Princ, ktereho pro nizkou inteligenci nevzali ani na vojnu a to je co rict.

Nejen že při procesu s Vladimírem Hučínem figurují prověřené totalitní kádry v podobě soudců, kteří byli Havlem neodvolatelně potvrzeni ve svých funkcích. S některými z nich měl Hučín dokonce tu čest, že jej soudili již za totality. Teď se po nich žádá, aby rehabilitovali svého třídního nepřítele. Jaká drzost!! Figurují zde však i ti, kteří za různé odměny spolupracovali s StB i s KGB! O tyto "svědky" se české justiční a bezpečnostní orgány pečlivě starají, aby jim i v dnešní pseudodemokracii mohli i nadále poskytovat své služby. V Hučínově rehabilitační kauze je to např. psychopat Vlastimil Švéda, krycí jméno Slávek, a český "azylant" ze Sovětského svazu Miloslav Jemelka. Jiří Metelka zase vystupuje v současné kauze býv. kapitána BIS Vladimíra Hučína pod krycím jménem Josef Dvořák. Metelku i Jemelku k sobě vážou dlouholeté zkušenosti v oblasti boje s třídním nepřítelem a spolupráce s tajnými službami bolševiků. Pro Metelku se dokonce vymýšlejí rozsáhlé úpravy přerovské sudní budovy, aby jeho identita nebyla při nadcházejícím procesu (stále neveřejném, přes veškeré protesty obhájců, veřejnosti i obžalovaného V. Hučína) odhalena. Jakási "krysí nora" prý už je nachystána... Co na to česká veřejnost???   Jirka Vanek   Udelejte si trochu casu a predcete si Petici a podpisy pod ni

Petice za verejny proces s Vladimirem Hucinem: http://exeat.com/xbox/vanek/Petice.html   Nove: Bolsevicka inkvizice - IV    Cely text: http://exeat.com/xbox/vanek/inkvizice.html