15.4.2004,
http://www.blisty.cz/2004/4/15/art17698.html
Prezident po mém soudu porušuje svuj slib prezidenta republiky, ve kterém mimo jiné sliboval, že bude zachovávat Ústavu CR a zákony. Prezident republiky v žádném prípade nestojí nad Ústavou, ale je jí podroben a musí ji zachovávat. S ohledem na znení prezidentského slibu a ústavní formulace jeho oprávnení je treba vetšinu ústavních práv prezidenta republiky považovat i za jeho povinnost. Prezident má tedy podle clánku 62 písm. e) Ústavy povinnost jmenovat soudce Ústavního soudu
S ohledem na definici velezrady uvedené v § 96 zákona o Ústavním soudu je velezradou mimo jiné jednání prezidenta republiky smerující proti demokratickému rádu republiky. Logickou argumentací lze zcela jednoznacne vyvodit, že za jednání je treba v tomto prípade považovat i úmyslnou necinnost, v daném prípade nenavrhování kandidátu na funkci soudce Ústavního soudu. S ohledem na charakter Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, kdy práve o nejduležitejší složce kontroly ústavnosti, kterou je rozhodování o zrušení zákonu, jiných právních predpisu ci jejich cástí, rozhoduje již nefunkcní plénum Ústavního soudu, lze nekonání prezidenta oznacit za jednání proti demokratickému rádu republiky, nebot znemožnením kontroly ústavnosti právních norem odebral státu jeden ze základních institutu ochrany ústavnosti a demokracie (ústavnost zajištuje demokracii). O tom, zda bude skutecne ústavní žaloba pro velezradu podána, rozhodne samozrejme až Senát usnesením prijatým v souladu s clánkem 39 Ústavy a §§ 136 a násl. jednacího rádu Senátu.
Senát v žádném prípade Ústavní soud nebojkotuje, jeho postup je naprosto správný (viz též vyjádrení bývalého soudce Ústavního soudu V. Cepla v Hospodárských novinách z pátku 9. 4. 2004, strana 5, c. 71). Vetšinu kandidátu (7 z 13) Senát schválil. Pokud J. Weigl v Lidových novinách z 10. 4. 2004 uvádí mezi odmítnutými pr. vedoucího katedry ústavního práva PF UK, je treba podotknout, že sám prezident nechtel nekterým dosavadním soudcum Ústavního soudu obnovit mandát z duvodu vysokého veku a pritom práve napr. tento je príkladem již staršího cloveka. Senát jedná naprosto správne, pokud nechce, aby byl Ústavní soud prestárlý.
S ohledem na význam Ústavního soudu by mel prezident, pokud chce dostát své ústavní povinnosti, predkládat Senátu kandidáty mnohem rychleji s v mnohem vetším poctu. Senát se na výberu ústavních soudcu aktivne podílí, není orgánem, který by mel slepe schvalovat prezidentovu vuli, a prezident proto musí pocítat s tím, že zdaleka ne všichni navržení kandidáti budou Senátem schváleni. Pokud si prezident stežuje na nedostatek odborníku, je s podivem, že jeho predchudce V. Havel takový problém nemel. Prezident by mel zrejme postupovat obdobne jako Havel, tedy vyzvat základní právnické instituce (tedy fakulty, vyšší soudy a profesní komory právníku a další) k predkládání jmen vhodných osobností a k jejich posuzování by si mel stanovit odbornou komisi. Zpusob, jakým prezident v soucasnosti ústavní soudce vybírá, je naprosto nepruhledný.
A na záver snad již jenom zbytecnou poznámku: prosím nezamenovat VLASTIZRADU, §91 Trestního zákona, s VELEZRADOU, což je sice hrozive znející, avšak zcela neutrální popis toho, co prezident nyní ciní, respektive necinením koná. Rízení o velezrade není trestním stíháním, nebot prezident má absolutní imunitu, a jediným postihem za velezradu je ztráta úradu.
Logické
zoufalství Senátu
HN.IHNED.CZ, 19.5.2004,
pavel.tomasek@economia.cz
Ústava Spojených státu, ackoli je
už skoro 220 let stará, bývá i dnes považována za
vzor moderne a dumyslne sepsaného základního zákona. Po celou
dobu své platnosti zajištuje, že americký politický
systém pracuje bez kritických zádrhelu. V cem spocívá její
kouzlo, které vždy, když byl ucinen pokus o její
export, hbite vyprchalo? Neschovává se ani tak ve vetách a
cláncích, z nichž se skládá, ale lidech, kterí s ní
zacházejí a podle ní jednají. Jak napsal italský politolog
Giovanni Sartori, americký systém funguje, protože se
Americané rozhodli, že fungovat bude.
Co z toho vyplývá? Sebelépe formulovaná ústava se
ukáže jako nedokonalá, pokud ti, kdo ji mají naplnovat,
nejednají v dobré víre práve toho dosáhnout.
Tento teoretický záver se v soucasné ceské praxi jmenuje spor
prezidenta a Senátu o obsazení Ústavního soudu. V souvislosti
s možnou žalobou horní parlamentní komory proti hlave
státu kolem nej zacalo prihorívat. Jakkoli je proces s
prezidentem podezrelým z velezrady tím posledním, co tato zeme
potrebuje, dají-li se díky pouhé hrozbe jeho odstartováním
veci do pohybu, bude to jenom dobre.
Naplnení nejduležitejší soudní instituce
vyžaduje podle ústavy souhru prezidenta a senátoru. Pokud
by se obe strany rozhodly, že se neshodnou, neexistuje
síla, která by s nimi pohnula a Ústavní soud by vymrel po
meci i po preslici. Co se míry odpovednosti za takový stav
týce, rozhodne nejde o obdobu sporu slepice kontra vejce. Ten,
kdo táhne první a soudce v posledku také jmenuje, nesedí ve
Valdštejnském paláci, ale na Pražském hrade.
Jedinou pákou, kterou ústava senátorum na prezidenta dává,
je pritom žaloba pro velezradu. Jestliže po ní ted
nekterí z nich sahají, chovají se logicky. V touze primet ho k
vetší spolupráci pri hledání nových soudcu tím
zároven prokazují zoufalství, jímž jsou vinni jen z
menší cásti.
Verdikt, zda se provinil
prezident, náleží Ústavnímu soudu. Zpusob, jak se mu
vyhnout, spocívá paradoxne v tom, že senátori i prezident
složí zbrane a soud rukou spolecnou naplní.
Prezident chybuje, avšak velezrada to ješte být nemusí
HN.IHNED.CZ, Praha, 19. 5. 2004
"Václav Klaus postupuje v rámci ústavního porádku a
v souladu se svým slibem. Mluvit o velezrade je nesmysl,"
ríká Ján Gronský, docent katedry ústavního práva
Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kterého HN
požádaly o posudek k pripravované ústavní žalobe.
Obvinení z velezrady chybí podle jeho rozboru dve základní
veci: objektivní a subjektivní duvod.
"Objektivní stránka by byla naplnena, kdyby jednání ci
nejednání prezidenta smerovalo objektivne proti svrchovanosti a
celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému
rádu. To se nestalo. Cinnost Ústavního soudu byla sice
zpomalena, ale nebyla paralyzována," uvedl Gronský.
Schází i subjektivní duvod - prokázat prezidentovi v jeho
chování úmysl.
Prestože používání termínu velezrada pro Klausuv
zpusob obsazování Ústavního soudu považuje Gronský za
nesmysl, jeho další rozbor dává rade argumentu senátoru
za pravdu.
"Souhlasím, že Senát nebojkotuje Ústavní soud a
že jeho postup ve veci není jakousi malou válkou s
prezidentem. Senát proste odmítl souhlasit se jmenováním
nekterých osob, které podle jeho názoru neodpovídaly
požadavkum, které na ústavní soudce klade," uvádí
Gronský.
Stejne tak souhlasí se senátory, že zpusob, jakým Klaus
kandidáty vybírá, je neprehledný. Zastává se senátoru i v
tom, že Klaus sice argumentuje tím, že kandidátu
nabídl dost, ale nekterí byli pro funkci ústavních soudcu
skutecne nevhodní. "Je otázka, zda ty návrhy byly
promyšlené, zda byly navrženy kvalitní osobnosti. Za
to ale nelze žalovat pro velezradu.
" (ina, dam)
Stodulka: Být všichni kandidáti jako Balík, nemáme spory
Balíka na ústavního soudce jednohlasne podporil senátní ústavne-právní výbor.
PRAHA 19. kvetna (CTK) -
Bývalý predseda Ceské advokátní komory Stanislav Balík je na nejlepší ceste stát se ústavním soudcem. Jeho kandidaturu dnes podporilo všech deset clenu senátního ústavne-právního výboru. Také ve výboru pro lidská práva získala pred dvema týdny jeho nominace jednomyslný souhlas.
Hlasování podle predsedy ústavne-právního výboru Jaroslava Kubery (ODS) nasvedcuje tomu, jak se k Balíkovi postaví Senát jako celek. Horní komora bude o jeho nominac