Ve vládě, která bude více vlevo než ta Špidlova...

ŠÉF KDU-ČSL MIROSLAV KALOUSEK:
Nebudeme ve vládě, která bude více vlevo než ta Špidlova...

Lze bratru Kalouskovi odpovědět slovy bible:

Nyní je čas příhodný, nyní je den spásy (2.Kor.6,2)?

Možná!

Na jiném místě totiž bible českým pravicovým politikům sděluje i následující poselství:

Komunista jsi a v komunistu se obrátíš!

Tak nějak to tam je, ne?

Opožděná "starost" o KSČM

Patricie Polanská, HN.IHNED.CZ, 29.6.2004

Zdánlivě by si Stanislav Gross, čerstvě pověřený vedením sociální demokracie, a Mirek Topolánek, jako šéf občanských demokratů, měli jako hlavní političtí protivníci úplně vystačit. Nejen v nedělní debatě České televize byl ale "přítomen" ještě třetí hráč: KSČM. A nejen v souvislosti s událostí těchto dní, pádem vlády a sestavováním nové.

V debatě došlo snad k jedinému souzvuku levých i pravých demokratů. Gross mluvil jako o "nejvyšší hodnotě" o tom, aby se komunistická strana nestala nejsilnější stranou nalevo v politickém spektru. Topolánek nechce, aby došlo "k nástupu komunistů v roce 2006". K čemuž podle něj dojde, pokud nová vláda pod vedením ČSSD povládne až do konce volebního období. Proto by měly být předčasné volby. A proto se ODS nezapojí do jiných jednání o kabinetu, než těch, jež povedou právě k předčasným volbám.

Zájem obou je pochopitelný. A velmi, velmi opožděný. Komunisté už jsou nejsilnější stranou na levici. A není třeba čekat na rok 2006. Pokud by došlo na předčasné volby, už v nich by zřejmě výrazně vyhrála nad sociální demokracií .

Zajímavá je hlavně starost ODS o to, kdo ovládne levici. ODS si vybrala svého úhlavního politického nepřítele a vede proti němu boj s "nulovou tolerancí". Tím nepřítelem je ČSSD. Zvolila tvrdý, nekompromisní model opozičního působení a podle nárůstu vlastních preferencí zvolila dobře.

Zároveň si tím ovšem vybrala silného levicového protivníka pro nejbližší budoucnost. A tím jsou komunisté. Je pozdě se teď děsit jejich případné dominance. Ať už fakticky existující, či budoucí.

Totální negace jakýchkoli vládních kroků, a to i těch rozumných či technických, neustálé vytváření obrazu vlády jako nepřítele státu a občanů nevymazaly ani "nepřevychovaly" existující skupinu levicových voličů. Jen posílilo jejich částečně oprávněnou frustraci z toho, že ČSSD nesplnila očekávání. Tito voliči nezmizí ani nepřeběhnou k ODS. Odchází ke KSČM.

Občanští a sociální demokraté si samozřejmě jako protipóly politického spektra nemohou padnout do náručí. Očekávat to, by bylo popřením smyslu soutěže politických stran. Je ale třeba vidět, že existuje široká škála možností, jak se svým ideovým protivníkem "zacházet" a vycházet. Obzvláště, existuje-li další, horší možnost.

Situace se po patnácti letech změnila. Stud hlásit se ke komunistické straně či odmítání jejího programu - všechny tyto pocity jsou pryč. Co naopak se pro řadu lidí stalo přijatelným, je skrze volbu KSČM protestovat proti skutkům ostatních politických stran či životní realitě. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.

Možná, že se ODS - samozřejmě s dominantní svépomocí sociálních demokratů - spoluzaslouží o marginalizaci ČSSD jako lídra levé části spektra. Pak ovšem proti sobě vbrzku budou jako hlavní protivníci sedět Topolánek s Miroslavem Grebeníčkem. A proti komunistickým "historickým" zkušenostem s ovládáním nálad lidí je ODS spolek neohrabaných uch.

Tři legendy: o Grossovi, vládě a expertech

Jan Macháček, HN.IHNED.CZ, 29.6.2004

Zůstane velkou otázkou, co bylo skutečným motivem Stanislava Grosse, když se rozhodl "převzít moc" v sociální demokracii. On sám teď nejeví nad celou situací vůbec žádné nadšení. Až dosud byl ministr vnitra znám neobyčejnou opatrností. Kousek po kousku posiloval moc, ale zároveň dbal na to, aby se nikdy nenamočil v čemkoli kontroverzním. Nyní ale uskutečnil veletoč, který hraničí s politickou sebevraždou.
Je iluzí domnívat se, že Gross může sestavit vládu, která zajistí ČSSD vzestup volebních preferencí. Naopak: stane-li se premiérem, přes noc se zcela zhroutí jeho image populárního politika. S tím se mohou preference sociální demokracie ještě zhoršit. I po ohlášeném odchodu Špidly si Gross zatím dává pozor na to, aby neřekl nic konkrétnějšího než vágní věty typu: veřejné finance je třeba stabilizovat.

Předseda vlády i kandidát na něj ale musí říkat, jaká má být důchodová reforma, jak se má omezit nemocenská či kam se má pohybovat daň z přidané hodnoty. Na tato témata stačí promluvit jednou a slavná popularita bude v prachu. Stanislav "baby face" Gross se zkrátka jako premiér (ale už i jako adept na něj) ušpiní reálným světem a bohužel se ukáže, že mu na tento post schází vzdělání i ideová zakotvenost (ta vzdělání předpokládá). Neprospěje mu ani sterilní životní zkušenost. Kam až paměť sahá, zná Gross jen pohodlný život poslance, žádnou jinou zkušenost nemá.

Gross nikdy nemůže ČSSD zmodernizovat například na stranu blairovského typu. Jak má například o moderní vzdělanostní společnosti mluvit člověk, který sám vzdělaný není? Tony Blair nedávno v Británii prosadil školné, které je ale jedním ze základních kamenů budování moderní vzdělanostní společnosti. Jak by mohl něco podobného propagovat mladík, který jako student požíval privilegií (studoval na dálku z parlamentu) a sám z valné části opsal diplomovou práci z výroční zprávy České národní banky?

Další legendou je, že prezident Václav Klaus bude ke Grossovi vstřícný. Nebude. Dá se čekat opak. Tento prezident vždycky dokáže obsadit všechen prostor, který má k dispozici. Svou současnou roli si doslova vychutná a celou situaci bude protahovat a předkládané návrhy problematizovat.

Bude zpochybňovat Grossovu kompetentnost i to, že kandidát na premiéra neumí jazyky, že neví nic o Evropské unii či zahraniční politice. Návrhům Grosse na vládu se bude prezident vysmívat a různě je zpochybňovat. Klaus se tak pohodlně zbaví jednoho svého konkurenta v závodech o výši popularity.

Klausovi ale nestačí být prezidentem trvale populárním. Chce se stát prezidentem ještě jednou, a kdyby to náhodou nevyšlo s přímou volbou, potřebuje podpořit své volitele nepřímé: bude lavírovat tak, aby pomohl jak své rodné ODS, tak komunistům, kteří mají bytostný zájem na marginalizaci sociální demokracie.

Třetí legendou je, že je tady někdo, kdo má zájem na nějaké vládě odborníků či úředníků, která by uskutečnila nutná a bolestivá reformní opatření, a to tak, aby s nimi politické strany nebyly spojovány. Za prvé je iluzí, že důchodovou či sociální reformu je možné prosadit nepoliticky, bez přesvědčovací a vysvětlovací politické práce v poli. Za druhé bude muset nová vláda pokračovat v privatizaci. A mocenská kontrola privatizace je již tradičně oblíbenou "zábavou" českých politických stran.

Lze si jen s obtížemi představit, že by jakékoli malé procento této bohulibé zábavy přenechaly partaje někomu jinému. A ekonomická moc je něco, o co jde v české politice, jak známo, až na prvním místě.

Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. ISSN 1213-7693.
Copyright © 1996-2002 ECONOMIA a. s., člen skupiny Dow Jones - Handelsblatt. Informace o inzerci zde.

Konec krize na konci dějin

Martin Hekrdla , Právo 29.6.2004

Není vůbec jasné, jakou vládu, s kým vlastně a za jak dlouho Stanislav Gross nakonec sestaví. Varianty jsou známy, denně propírány a každý si může malovat různě pospojovaného pavouka "relevantních stran" (Václav Klaus). A prozkoumat nosnost všech možných spojení, od upravené současné trojkoalice, přes tandem sociálních a křesťanských demokratů až po jednobarevnou vládu s tichou podporou modrých opeřenců či rudých, pořádně křupavých třešní. Bude se o tom jednat tvrdě.

Ovšem, tažné - a preferencemi tažené - ptactvo ODS švitoří jasnou písničku: uspořádat předčasné volby nejpozději do června příštího roku. A mezitím uplést nějakou udržovací vládu, třeba i "polopolitickou nebo poloúřední" (Mirek Topolánek). Ta by se klidně mohla znemožnit u voličů ostře reformními kroky a tímtéž se zároveň zasloužit o vlast. Pak už se Česko konečně připodobní Slovensku; prosperující zemi nízkých daní, šancí pro všechny, bohatství i bídy, rabovaných obchodů, hladových bouří a lítě zasahující policie.

Odhlédněme však od diskrétních schůzek politiků a věnujme se tomu, co všichni vidí, leč někdy nedbají jádra viděného. Do očí bijící je shoda v oklepávání politických podrážek od byť jen stopových prvků jakéhokoliv "komunismu". Zvlášť důsledný je šéf lidovců Miroslav Kalousek, který kudy jen chodí a kdekoliv k debatě usedne zdůrazňuje vždy takovou konstrukci vládnutí u nás, která KSČM odstaví od každého vlivu na vládu.

Kalousek není sám, nýbrž se všemi. "Utkat se s komunisty a porazit je." jeví se Mirkovi Topolánkovi jako jeden z hlavních úkolů ODS (a asi proto volí i "typicky pravicovou" rétoriku: "Zeptejte se stovek tisíc nezaměstnaných, jak na tom jsou!" zvolal v neděli v ČT1 v diskusi s Grossem.)

Unie svobody-DEU ani netuší, jak zmrtvýchvstát a z takřka nuly překročit pětiprocentní hranici do parlamentu, ale její nový předseda, ministr Pavel Němec, ví přesně, že "vyústění krize" musí nastat "bez podpory komunistů".

Pro Grosse je odstavení KSČM z první pozice na levici dokonce nejvyšší hodnotou.

Jistě - a z mnoha důvodů - zcela pochopitelný postoj. Ale voliči sociální demokracie si až donedávna mysleli, že pro sociální demokracii je nejvyšší hodnotou přece jen právě - sociální demokracie; nikoliv ve smyslu partajním a mocenském, nýbrž ve smyslu určitých, co možná spravedlivých poměrů ve společnosti. A netřeba ovládat davovou psychologii, aby člověka napadla otázka: Co se asi v těžké situaci nejen veřejných, ale i rodinných rozpočtů "od výplaty k výplatě" stane, když se různobarevná elita, z různých dob s různými másly na hlavě, shodne tak úplně na jednom jediném ďáblovi k vymítání? Kdekomu se pak ten čert zdá být andělem. Negativní reklama je taky reklama. A často nejúčinnější.

Otazník visí i nad heslem, že v největší a stále ještě vládní straně "skončila krize", jak den po odstavení Vladimíra Špidly a na samém počátku krize vládní prohlásil Stanislav Gross, zjevně klíčová postava dalšího vývoje. Že odteď - dodal - se vnitrostranické spory začnou utlumovat, zklidňovat, zlepšovat. Že nyní je na pořadu dne jen stmelování, prozření, sebekritika sociálních demokratů a otevření sociální demokracie, pod jejíž střechu se bez strkanic vejde jak Miloš Zeman, který to se stranou "nemyslí špatně", tak Vladimír Špidla, "skutečně velký člověk". Copak poklepáním na skálu vytryskne pramen?

Ne, proutek zkušeného proutkaře se zde ohýbá nad mnohem hlubší spodní vodou.

Vždyť protichůdné politiky uvnitř vlády i uvnitř sociální demokracie byly jen tancem mezi vejci úsilí o "stabilitu veřejných financí". A nejenže se Gross k tomuto tanci plně přihlásil, ale rád by tu skočnou provozoval s pravým tahounem reformy, s Miroslavem Kalouskem, nejlépe do vlády pozvednutým a vždy tvrdým. Byť sočení mnoha sociálních demokratů proti lidovcům a hlavně unionistům bylo jen kamufláží odporu proti sociálně nevlídným reformám.

A stmelování celé naší politické elity proti komunistům není jen útokem proti té obstarožní schránce na lidový protest, ale odmítnutím tohoto lidového protestu samého.

Také proto nepřestane být česká politika rušným představením. Kdyby totiž měl Stanislav Gross pravdu, že krize v jeho straně skončila, museli bychom přiznat pravdu i Francisi Fukuyamovi. A označit za geniální jeho patnáct let starý "objev", že přece skončily dějiny.

Ne, nebudete ve vládě, která bude více vlevo než ta Špidlova!

Amen!

A ještě něco:

Všeliké konání toliko pro české politiky dobré jest.

Tak nějak to tam je, ne?