...until the last drop of demokracy blood....

Základní lekce demokracie jsme absolvovali už při čtení dětské dobrodružné literatury, protože zde je komunistická cenzura nehledala a negumovala.

 Kdo by si nevzpomínal na piráty ze zapadlého ostrova někde v Karibiku. Jak volili vůdce, důstojníky , odsouhlasili zákony , ba dokonce i nezávislé soudce. A to vše ne na půdě zákonodárného sboru, ale dokonce rovnou všechno všelidovým referendem! Ba přímo souhlas se zákony vyjádřil každý člen komunity podpisem základních dokumentů osobně a to dokonce vlastní krví. Aktům byla věnována všemi voliči náležitá pozornost, d'Olonois i Morgan (ne John Pierpont) vytáhli z truhel nejlepší klobouky a krajky.

 Protože ne každý mohl , z praktických důvodů, na ostrově ukrýt svůj poklad, tedy podíl na kořisti, byla velká pozornost v základních zákonech a právech věnována ochraně majetku.

 Liberálně demokratický přístup měl i bez reptání vůdců svou sociální dimenzi, neboť podíl na růstu HDP byl v základních dokumentech zakotven a přesně definován. Komunita si navíc uvědomovala, že potenciálně slabší sociální vrstvy, které se přímo neúčastní na procesu tvorby hodnot při přepadení, jsou zase dobré při obsluze palubních děl.

 Teprve poté co se zde náležitě etablovala demokracie, bylo možno naložit soudky s prachem a dosáhnout plné zaměstnanosti na tradičním výletu  Barbados -  Jamaika, který se konal za účelem zvýšení zmíněného základního hospodářského parametru (Ground Domestic Product) této velmi romantické komunity.

 Liberální demokracie je tedy velice starý, osvědčený a universální princip. Ovšem tak trochu použitelný na cokoliv, což je srozumitelné

 Tedy. Z voleb od Evropského parlamentu vyvozujeme závěry, které zas tak srozumitelné nejsou. Voleb se účastnilo 27 procent voličů a občanští demokraté, komunisté a sociální demokraté dosáhli pak tak nějak okolo 30, 20 a 8 procent.

 Tedy. V přepočtu 8, 5.5 a 2.2 procenta občanů dalo svůj hlas- tak jak ho dalo. 73 procenta svůj hlas nedalo. A to je tikající bomba. A není divu, že ani škodolibě se   smějící ODS nemá moc chuti k tomu přiložit ucho.

 Jsou totiž jen dvě možné alternativy.
Podstatná část těch voličů, kteří se voleb neúčastnili si říká bud:

• Tak je to spravne, tak to ma byt, a nebudu do toho raději svým hlasem vrtat, aby se to náhodou neposralo!

nebo

• Kurva, já k těm volbám raději nepůjdu, protože jsem tak nasranej, že by mi mohla ujet ruka a volil bych komunisty!

 Kdyby si to říkali jednotlivci bylo by to hezké, jak však bylo řečeno, říká si to 73 procent oprávněných voličů.

 Debakl občanských demokratů už trochu vybledl, tak trochu ve vztahu ke zvolna se zvedající ekonomice. Efekt spočívá ani ne tak v jejím velmi pozvolném růstu, ale spíše v tom, že ho nikdo moc nečekal a co by si mohla ODS uvědomit, je to, že toto není vůbec její zásluha.

Totální debakl sociálních demokratů je zcela čerstvý, ale na druhé straně ho zase čekal každý. Ovšem proč k němu došlo?

Předseda vlády Špidla nechal prchlivost zacloumat svým majestátem a svým comrads ve zbrani strašlivě zasolil? Doufejme, že si sebou toto tajemství nevezme do politického hrobu:

 Dokonce ani pro Grosse totiž nebude vůbec snadné odložit plášť kardinála de Richelieu a nasadit s klobouk krále de Bourbon. O škodách způsobených ztrátou koryt nemluvě.

 ODS velmi dobře ví, že zdaleka není ta tak silná v kramflecích jak se tváří. A ví, že my to víme. Navíc víme, že Topolánek je přesvědčen, možná právem, že hranice poznaného vesmíru jsou totožné s hranicemi jeho golfového hřiště.

 Na představě předčasných voleb se snaží jednotliví politici vytřískat osobní politický kapitál, Jen s velkým sebezapřením si lze představovat, že to někdo z nich myslí vážně. Pro všechny (až na jednoho) je už dnes pravděpodobnost dalšího debaklu nad hranicí ALARA (vžitý termín pro hodnocení rizik: As Low As Reasonable Acceptable – jen tak málo, jak zdravý rozum dovolí).

 Jenže procesy ve společnosti, které přece jen znamenaly mírný pokrok v mezích zákona, se po Špidlově demisi, přece jen , velmi pravděpodobně, připozastaví a situace, společenské klima se bude tedy, také velmi pravděpodobně, jen zhoršovat. ČSSD nechránila svůj liberálně-sociálně-levicový potenciál jako oko v hlavě a zřejmě jí nedošlo, že právě tomuto potenciálu dali voliči svou důvěru.. Stalo se tak z čiré politické naivity, nejdříve Zemanovy, pak Špidlovy. Velmi těžko to někdo ve straně (potenciál) a v očích voliče (důvěru) obnoví. Ostatně občan řekl jasně, dvakrát a dost.

 Kruh politiků kolem nachystané 73 megatunové bomby voličů se bude pomalu rozšiřovat, tak jak budou politici křížem krážem couvat.  Možná ani ne tak pomalu.

 Jen jeden politik po ní zálibně pošilhává. Zřejmě profesionál!

Naši politici - levné drahé zboží?

hn.ihned.cz, 25.6.2004

Nechápu politiku jako kolbiště všehoschopných lidí s hroší kůží, jejichž ambice i kontakty jsou větší než jejich znalosti a schopnosti.

Lukáš Urban

Lidová moudrost radí: Nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci. Tvrdím, že stejné heslo by mělo platit i v politice. Nejsme tak bohatá společnost, abychom si mohli dovolit platit poměrně vysokými penězi početnou skupinu (pod)průměrných politiků. Navíc jim ještě z vlastních kapes velkoryse přispívat na volební kampaně, kterými více či méně sofistikovaně usilují o naše hlasy, o své zvolení - tedy o další peníze.

Poslání politika vzešlého z demokratických voleb spatřuji ve snaze hájit veřejné zájmy státu, jeho občanů a převážně pak svých voličů. Nechápu politiku jako kolbiště všehoschopných lidí s ostrými lokty a s hroší kůží, jejichž ambice i kontakty jsou větší než jejich znalosti a schopnosti. Chápu ji jako prostor pro kultivovaný dialog, v jehož rámci elity vyjednávají a přijímají kompromisní řešení. Nebo jak říká politolog Benjamin Barber (a parafrázuje tím amerického prezidenta Abrahama Lincolna), politici mají v lidech podporovat to, co je nejhezčí, nejmoudřejší a nejlepší - tu lepší část lidské povahy.

Jsou naši lídři tohoto schopnou elitou? Jsou profesionály ve svém oboru? Jsou lidmi, kteří politiku chápou jako službu veřejnosti, nikoliv jako šanci pro své individuální dlouhodobé finanční zajištění?

Osobně bych organizaci státu a státních úřadů přirovnal k organizaci komerčního podniku. Každý podnik usilující o úspěch, zisk a dobré postavení na trhu potřebuje schopné vedení, které dokáže firmu reprezentovat a vést v ostrém konkurenčním prostředí. Pokud to dělá špatně, je odvoláno, nebo firma zkrachuje.

Proto se při sestavování top managementu oslovují tzv. head hunters, profesionální lovci hlav či mozků. Jde totiž o hodně. Rozhovory sledující profesní způsobilost, morální bezúhonnost a psychologické testy představují přísné, leč pro dosažení firemního úspěchu nezbytné síto.

Proč se nepostupuje stejně při sestavování kandidátek? Skutečně stačí jen stranická oddanost, chuť to zkusit a třeba i dobré úmysly? Měli byste odvahu se svěřit do rukou stejně motivovanému doktorovi nebo daňovému poradci bez větší odborné kompetence? Ale vždyť i politici spravují to nejcennější, co máme: naše životy, budoucnost našich dětí a naše peníze.

Lékař, učitel, právník nebo třeba ekonom - ti všichni hrají ve společnosti určitou předem definovanou, důležitou roli a společnost od nich něco konkrétního očekává. Tomu odpovídají i požadavky, které jsou na uchazeče o taková povolání kladeny. Nemělo by tomu tak být i při výběru politiků, kteří nás mají reprezentovat, ať už v domácím či zahraničním parlamentu?

Je snad přehnané po nich chtít, aby měli vysokoškolské vzdělání, aktivně ovládali slovem i písmem alespoň jeden světový jazyk, byli schopni týmové práce, vysokého pracovního nasazení, byli schopni kultivovaně promluvit do médií, psát odborné komentáře, něčeho už ve svém profesním životě dosáhli, byli ochotni upřímně komunikovat s občany a spolupracovat se subjekty občanské společnosti? Je snad přehnané toto žádat od elity, která rozhoduje o osudu nás všech? Je pošetilé žádat od našich poslanců a senátorů, aby dělali jen to, co mají a za co je platíme? A aby to dělali dobře?

Nebo ještě trochu jinak. Zkuste nepřijít do práce, protože jste si museli odskočit na nějaký "vedlejšák". Zkuste se opít v pracovní době. Zkuste si při poradě číst noviny, bavit se nahlas s kolegou nebo se zvednout uprostřed řeči vašeho šéfa a odejít z místnosti. Jak dlouho byste asi zůstali na svém místě? Měli byste odvahu se při současné desetiprocentní nezaměstnanosti chovat podobným způsobem?

Při sledování televizních přenosů z jednání Poslanecké sněmovny není těžké postřehnout, že v jistých kruzích to možné je. Někde se stala chyba.

Nazvěme to třeba vládou profesionálních úředníků. Označení není až tak důležité. To je to, co tento stát potřebuje.

Autor je sociologem na katedře společenských věd Policejní akademie ČR

Stránky projektu iHNed.cz připravuje Economia OnLine. ISSN 1213-7693.
Copyright © 1996-2002 ECONOMIA a. s., člen skupiny Dow Jones - Handelsblatt. Informace o inzerci zde.

A jen tak na okraj, pro zpestření:

Bývalí šéfové KB vyváznou bez trestu

Jejich stíhání v kauze Alon bylo zastaveno
Právo 26.6.2004

Devět bývalých členů představenstva Komerční banky se nebude před soudem zodpovídat kvůli "podezřelým" obchodům s rakouským podnikatelem Barakem Alonem, který banku stál osm miliard korun.

     Státní zástupce Pavel Suchánek totiž v pátek zastavil jejich stíhání. Nelze prý prokázat, že by se v této souvislosti dopustili úmyslného trestného činu.

     Alon byl klientem banky v letech 1996 až 2000, prostřednictvím tzv. dokumentárních akreditivů postupně získal na obchodní činnost své firmy BCL Trading 250 miliónů dolarů (8 miliard Kč). Peníze nikdy nevrátil.

     Alon je stíhán v Rakousku jednak za úvěrové podvody vůči KB, jednak vůči bance v Maďarsku.

     Bývalí členové představenstva včetně jeho expředsedy Jana Kollerta byli v souvislosti s Alonem obviněni pro trestný čin porušení povinnosti při správě svěřeného majetku. Schválili totiž limity pro otevření akreditivů.

     "To, co jim bylo předloženo, hned podepsali, aniž to nějak prověřovali," míní žalobce Suchánek. To však podle něj na obžalobu nestačí. "V té době v trestním zákoně byla skutková podstata tohoto trestného činu pouze úmyslná (nikoliv i nedbalostní, jak platí dnes) a úmysl zde prokázán nebyl. Tedy nebylo prokázáno jejich napojení na Baraka Alona," vysvětlil. Dokumentární akreditiv je forma půjčky, kdy banka poskytne klientovi peníze na konkrétní obchod výměnou za to, že zajistí zboží v odpovídající hodnotě. V některých případech zároveň blokuje určité procento sumy na účtu.

     "Podle zpráv, které představenstvu chodily do ruky, byly všechny tyto podmínky splněny. Tedy oni odsouhlasili absolutně bezrizikový obchod," vysvětlil Právu už dříve vyšetřovatel případu. Fakticky ale banka takto jištěna nebyla a o miliardy přišla.

     Podle policie za vším stáli jiní zaměstnanci KB, a to čtyři lidi z pobočky banky a především bývalá šéfka odboru financování Jiřina Kaplanová společně s jednou podřízenou. Všichni byli před časem obviněni. Kaplanová, coby největší odbornice na poskytování dokumentární akreditivů, se prý podepsala pod tvrzení, že banka blokuje 25 procent z hodnoty každého akreditivu a má kontrolu nad zbožím.
     "Byly tam osobní vazby, zeť paní Kaplanové byl zaměstnancem Baraka Alona a její dcera ředitelkou Alonovy nadace," vysvětlil vyšetřovatel možné motivy manažerky. Jiný profit se prý neprokázal.

     Podle dalšího zdroje Kaplanová dělala obchody za každou cenu. Za dobu, kdy šéfovala finančnímu odboru, ztratil prý 30 miliard korun. "Je to typ člověka, který si ve svém vědomí přetváří skutečnost, aby byla pro něj příznivá," dokresluje manažerku zdroj.

     Toto rozhodnutí není pravomocné, ještě si proti němu může podat stížnost KB.

Lenka Kadeřávková

Závěr?

Lidové noviny 24.06.04, autor:

Vladimír Špidla

Vzkaz, který u příležitosti voleb do Evropského parlamentu vyslali voliči, ale zejména nevoliči politikům, lze číst různými způsoby.

Může znamenat nezájem o evropské téma či jeho nepochopení. Může představovat výraz nedůvěry v politickou reprezentaci. Může být reakcí na výzvu Občanské demokratické strany, aby se z voleb stalo referendum o současné vládě.

Volební výsledky, v evropském kontextu nepříliš originální, sotva mohou destabilizovat vnitropolitické uspořádání dané volbami do Poslanecké sněmovny. V tom mají političtí komentátoři pravdu.

Avšak destabilizovat mohou situaci uvnitř jednotlivých politických stran, které následně přistupují k reakcím dotýkajícím se i tuzemských politických poměrů. ČSSD utrpěla drtivou porážku. Považuji proto za správné ověřit si, zda koncepce tříbarevné koaliční vlády, s níž jsem pomohl přivést sociální demokracii k vítězství v roce 2002, má stále dostatečnou podporu.

Tuto otázku jsou v první řadě povinny si zodpovědět samy koaliční strany. Následně předpokládám, že soudržnost koalice prověří hlasování v Poslanecké sněmovně, po němž setrvale volají občanští demokraté.

Jediná reálná možnost

Domnívám se a utvrzují mne v tom pestré ohlasy řady lidí napříč politickým spektrem, že stávající koaliční půdorys má svůj hluboký smysl. Je příležitostí pro efektivní komunikaci tří stran různých programů, ale blízkých cílů. Jsem přesvědčen, že pouze on umožňuje na jedné straně provádět nezbytné ekonomické reformy a na straně druhé uchovat funkční sociální stát důležitý zejména pro ty, co jsou nejrůznějšími způsoby handicapováni. Jsem přesvědčen, že pouze stávající koaliční půdorys umožňuje provádět nezbytné ekonomické reformy a současně uchovat funkční sociální stát důležitý zejména pro ty, co jsou nejrůznějšími způsoby handicapováni.

Společná vláda s ODS, pakliže by před zásadními problémy nestrkala hlavu do písku jako kabinety občanských demokratů v devadesátých letech, by tvrdě postihla zejména příslušníky střední a nižší třídy rovnou daní počínaje přes rovnou sociální dávku až po necitlivou spolu účast občanů při financování zdravotnictví.

Menšinová vláda spoléhající na podporu zakonzervované KSČM s Miroslavem Grebeníčkem v čele by byla sváděna k nehospodárnému plýtvání na úkor budoucích generací. Navíc jsem přesvědčen, že podobné aranžmá by se setkalo s tvrdým odporem uvnitř sociální demokracie, protože prostě nelze nemít historickou paměť a nevidět antievropské a populistické piruety komunistů.

Zbývá ještě varianta vypsání předčasných parlamentních voleb. Z nich by však při stávajícím volebním systému vzešla stabilnější vláda jen sotva. Navíc by takový krok mohl být logicky vnímán jako selhání politické reprezentace neschopné dospět k dohodě.

Bilance v mezičase je nezbytná

Vstupem České republiky do Evropské unie koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU svoji práci neukončila. Stále ještě před ní stojí úkoly pokračovat ve stabilizaci veřejných rozpočtů, ztížit fungování šedé ekonomiky, prosadit důrazná prorodinná a propopulační opatření, podpořit ekonomický růst, snížit nezaměstnanost a mnohé další. Koalice s těsnou většinou v parlamentu je odsouzena k tomu prosazovat svá rozhodnutí klopotně. Za podstatný ale vždy pokládám výsledek.

Za signál, že výsledky vládní politiky střízlivě hodnotí občané, považuji nedávný výsledek meziměsíčního šetření, podle kterého stoupla důvěra ve vládu - ve srovnání s jinými vládami (v různých dobách a na různých místech) vůbec ne podprůměrná - o osm procent.

Svůj politický koncept se znovu pokusím obhájit na sobotním zasedání ústředního výkonného výboru ČSSD. Věřím, že potvrzen bude. Sociální demokracie však bude muset odpovědně řešit i další nastolená témata: vnitřní soudržnost, komunikaci, dlouhodobou programovou vizi. Bude hlasováno o důvěře v celé dnešní vedení. Tuto bilanci v mezičase považuji za nezbytnou. Některé věci se nám totiž nepodařily, ledacos jsme podcenili. K těmto interním otázkám očekávám zajímavou a živou debatu, jejíž výsledek si netroufám předjímat.

Co ale považuji za klíčové pro celou českou politiku, je porážka nacionálněkonzervativních politických sil, odmítnutí návratu opozičněsmluvních konstrukcí a zabránění resuscitaci osob silně inklinujících ke korupčním a klientelistickým praktikám. S tímto přesvědčením jsem připraven nastoupit i do dalších politických střetů.

 Ne, opravdu na závěr něco veselého:

Policie pátrá muži z Plzeňska, který figuroval v případu Kajínek

PLZEŇ 27. června (ČTK) - Západočeští policisté pátrají po dvaačtyřicetiletém Janu Mikešovi z Plešnic na severu Plzeňska, který je podezřelý ze zpronevěry a krácení daně a poplatků. Plzeňský státní zástupce vydal předběžný souhlas s jeho vzetím do vazby, řekla mluvčí západočeské policie.

Podle informací ČTK jde o bývalého policistu, který v případu na doživotí odsouzeného Jiřího Kajínka čelil obžalobě ze zneužití pravomoci veřejného činitele, ale byl zproštěn viny. Po téměř třech letech ho loni v prosinci poslal plzeňský krajský soud na sedm let do vězení za zpronevěru. Mikeš se odvolal, ale pražský vrchní letos 29. dubna krajský verdikt potvrdil.

"Ano je to on," řekl policejní zdroj, který je o pátrání informován.

Podle soudů Mikeš v roce 1997 zpronevěřil plzeňské bytové agentuře Zvonek nejméně 7,3 milionu korun. Přes 40 jejích klientů, kteří svěřili agentuře finance na rekonstrukce bytů, se nedočkalo bydlení ani vrácení peněz. Mnozí z nich přišli o celoživotní úspory. O dalších šest milionů korun připravil Mikeš manžele, kteří chtěli koupit dům v Mariánských Lázních. Vylákané peníze ani nemovitost už nikdy neviděli.

Mikeš nechvalně proslul kvůli pochybnostem o roli policistů v 11 let starém případu střelby v serpentinách pod plzeňskou věznicí Bory. Za dvojnásobnou nájemnou vraždu a pokus o další byl na doživotí odsouzen Kajínek. Vraždy si prý v roce 1993 objednal podnikatel Antonín Vlasák, odsouzený za návod k vydírání.

Vlasák figuruje i v příběhu o zpronevěře ve Zvonku. Mikeš převzal v roce 1997 od Vlasáka pět směnek na deset milionů korun a za 6,6 milionu korun je prodal bytové agentuře, jejímž byl jednatelem a později i majitelem. Podle soudů přitom Mikeš věděl, že Vlasák nemá na proplacení směnek peníze a že mu hrozí vězení.

Ačkoli vrchní soud Mikešovo odvolání zamítl jako zcela nedůvodné, bývalý policista stále trval na své nevině. Tvrdil, že soudy nepřihlédly k řadě důkazů. Podle něj již řadu let trvá snaha dostat ho za mříže kvůli okolnostem Kajínkova případu.

Mikeš má střední, 180 centimetrů vysokou postavu, tmavé oči a krátce střižené plavé prošedivělé vlasy. Na sobě měl naposledy oblek, košili a tmavou kravatu. Vypadá na 40 až 45 let.

Plzeňský státní zástupce vydal předběžný souhlas s vzetím do vazby - 7 let po mnohamilionových zlodějnách, pravděpodobné účasti na organizovaní nájemné vraždy.... "Na sobě měl naposledy oblek, košili a tmavou kravatu!" kdy ? v roce 1997 ?...... tak to už je opravdu jen pro zasmání!

Byl to hezký víkend!